„You have to let it all go Neo. Fear, doubt and disbelief. Free your mind.“

Morpheus, Matrix

Dneska se budeme bavit o sebepochybnostech. Mám totiž pár informací, které potřebujete slyšet.

Teďka je půlka zimy a já mám pocit, že vždycky v téhle části roku začínám dostávat emaily od kamarádů i dalších lidí. A začínám taky sledovat trend v komentářích u svých projektů. A i když mluvím s dalšími autory, tak všichni říkají prakticky to samé.

„Zápasím se sebepochybností. Mám pocit, že jako vim, co mám vlastně dělat, ale v tu samou chvíli mám pocit uvěznění a záseku. A nevím, co mám dělat a co s tímhle dělat.“

Takže pokud se s tímhle taky potýkáte, tak doufám, že moje dnešní informace vám pomohou se skrze to dostat a vykročit na další úroveň vaší vlastní psací kariéry.

Problém je tenhle. Když jako autor začínáte, máte před sebou v zásadě dvě obrovské výzvy. A pokud se přes ně dokážete dostat, tak se před vámi doslova otvírá celý vesmír. Protože ďábel je vždycky v detailech.

Dvě velké výzvy

Tou první je rozhodnutí stát se spisovatelem. Chcete být autory, ale bojujete s tím sednout si na židli a reálně se sama pro sebe rozhodnout, že to chcete udělat. Udělat prohlášení k sobě samým, že jste autory. To je ta obtížná část.

Hodně z vás, kteří tohle sledují, už tenhle problém nemají. Protože přesně tohle jste udělali. A pak jste si sedli a začali pracovat na svojí první knize.

Druhou výzvou je dokončení té první knihy. Když jste nový autor, je to všechno. Protože veškeré věci, které tu normálně rozebírám, jako rychlejší psaní, produktivita nebo automatizace, nic z toho nemá význam, pokud se nenaučíte dokončit tu první knihu.

Takže pokud jste někde v polovině své první knihy, nebo jste jich několik začali a nemůžete se dostat dál, je právě tohle vaše největší výzva.

Jste zaseklí

Pokud v tomhle neobstojíte, nebudete mít žádnou psací kariéru, protože nebudete schopni dokončit nebo jakkoli vydat vaši první knihu. Hodně z vás slyší tenhle tenký hlásek ve své hlavě. Jenže to většinou končí tím, že jste chycení v divadle své vlastní mysli. Jste v tom samém kině a díváte se pořád dokola a dokola na ten samý příběh, stejný film.

Ten film vám říká, že se nemůžete stát spisovatelem. Nemáte na to a cokoli napíšete, nebude dost dobré. Váš vnitřní kritik pak přijde se spoustou výmluv, které na vás pravidelně hází. Ale dovolte mi dát vám jednu mizernou analogii. Ale dělám to pro vaše dobro, protože jsem měl ten stejný problém.

V kině s vlastními myšlenkami

Jste zaseklí v tomhle divadle vlastní mysl a neustálého plánování. Ale nikdo vám nestojí u hlavy s pistolí a nepřikazuje vám, abyste se na ten film pořád dívali. Správně? Můžete se kdykoli zvednout a odejít z toho temného sálu ven na slunce, kde na vás čeká celý svět. Když jste ale uvnitř, máte pocit, že jste opravdu odůvodněně zaseklí.

A psaní je v mnoha ohledech stav, kdy jste v jedné místnosti sami jen s vlastními myšlenkami. Jen vy a vaše myšlenky. A jestli se vám nelíbí to, co zrovna slyšíte, tak vězte, že tyto myšlenky můžete změnit. Ano, přesně ty myšlenky, které vám říkají, že nemáte na tohle a tamto, nemůžete tohle a tamto.

Zbývá vám ještě 70 % článku.
Chcete-li pokračovat ve čtení, přihlaste se k odběru newsletteru nebo zalogujte.