Pojďme si popovídat o cestách na konkrétní místa.
Dnešní téma bylo navrženo Palmerem Toewsem. Pokud máte nějaké návrhy na témata, podělte se v komentářích. Vždycky si před zpracováním tématu dělám výzkum a upřímně, rady na psaní zajímavého cestování…jsou na nalezení docela náročné.
Doufám, že to není proto, že by to nikoho nezajímalo, ale považuji to za vynikající téma. Takže tady je 8 tipů, jak vylepšit scény, ve kterých postavy cestují.
Musí to mít nějaký význam
Tohle vypadá docela očividně, ale i tak. Musí existovat důvod pro to, proč se vaše hlavní postava nebo více postav vydává z jednoho místa na další. Pokud to má být jenom výplň, tak se nad tím zamyslete znovu. Cestování musí mít nějaké zdůvodnění a stejně tak to, že se této pasáže účastní čtenář.
Cestování se dá klidně zahrnout do jednoho nebo dvou odstavců a použít řečení místo ukázání. Pokud cestu ukazujete, tak se ujistěte, že má opravdu nějaký smysl.
Přidejte nějaká odhalení
Když se během této cesty objeví nějaké nové informace, zachrání to samotnou pasáž před obyčejností a nudností. Postavy se mohou dovědět něco o svých nepřátelích, nebo zjistí, že se navzájem hodně můžou. Případně to, že společnost, se kterou zrovna cestují, zrovna zbankrotovala.
Jakékoli informace tohoto typu přidávají nějaké další konflikty a tím pádem udržují zájem čtenáře. Což je super, protože právě cestovní scény umí být někdy pěkně nudné.
Tomu se ale snažíme za každou cenu vyhnout.
Nějak to oživte
Buď dobře popište krajinu a nějak ji využijte, nebo postavte hrdinu do nějaké zajímavé situace, aby byla i samotná cesta zajímavá.
Cestování může mít zcela jinou příchuť, když se hrdina pohybuje těsně po hranici nepřátelského území. Při cestě fantasy krajinou máte krásnou možnost poukázat na historii a další zajímavosti.
Vždycky mějte taky na paměti svůj žánr. Ve fantastice můžete krásně bavit, v historickém románu uvítají čtenáři třeba informace o venkově v 15. století. V thrilleru to asi tolik zajímat nebude.
Použijte drobnější konflikty
S jejich pomocí můžete nádherně ukázat charakteristiku postav. Nemusí se dít nějaké extrémně významné záležitosti, ale takováto cesta může vaše postavy sblížit nebo je naopak naprosto rozdělit.
Když je jejich tábor přepaden a je to chyba jednoho z nich, jak budou na takovou situaci reagovat? Tohle je výborná možnost ukázat, jak reagují, snížit nebo zvýšit napětí a další věci.
Cestování většinou omezuje vybavení i celkové možnosti pohybu vašich postav. Často se dá pohybovat jen dopředu.
Vyhněte se nadbytečným prvkům
Hodně příběhů, hlavně od začínajících autorů, má cestovní scény plné zbytečných věcí, které se opakují. Postava se vydá na cestu, po té se něco stane. Postava to vyřeší a pohne se dál. Pak se stane další menší konflikt, postava ho vyřeší a jde dál. A takhle furt dokola.
Vsadím se, že jste něco tohohle typu četli. V takové struktuře naprosto zmizí původní struktura příběhu. Čtenáři mají pak pocit, že čtou psaní. Jenže vy je chcete přesvědčit, že čtou příběh.
Skočte na jinou postavu
Nechcete čtenáře nudit popisky naprosto nudné cesty jedné postavy? Přepněte na jinou, která bude zajímavější. Je to výborný nástroj v případě, že píšete příběh z více úhlů pohledu. Když se jedné postavě dějí nudné věci, můžete čtenáři pomoct událostmi někoho jiného.
Tohle však neznamená, že by vaše cestovní scény měly být nudné – nebo že by to mělo platit pro jinou část vaší knihy. Cesta by měla být nosná sama o sobě, ale dá se to použít jako můstek pro líčení jiné postavy.
Vynechte zdlouhavost
Tohle se týká obecně všech částí knihy. Nepotřebujeme číst o přihlašování se do hotelu, o odpojování vagonů nebo vstupu do hostince, pokud se přitom nestane něco opravdu zajímavého.
Například to, že si postava všimne podpisu nepřítele v knize hostů. Nebo si během operace s vlakem jedna postava všimne, že druhá ve svém kufru něco schovává.
Pokud je to jen nudné a zdlouhavé, tak to vynechte úplně. Stejně jako nepotřebujeme číst o čištění zubů a mytí hlavy, nepotřebujeme číst o úplně celé cestě.
Když jste na pochybnostech, vynechte to (when in doubt, cut it out)
U celého svého příběhu chcete, aby každé slovo mělo nějakou roli. Buď posouvá zápletku, vyvíjí se skrze něj postava nebo ukazuje prostředí. Prostě nějak příběhu slouží.
Pro cestovní scény tohle platí dvojnásobně. Proč? Protože už víme, že se velmi snadno stanou zdlouhavými a budou se opakovat. O to víc, pokud má zrovna tohle zabírat větší část vašeho příběhu. Takže se ujistěte, že každá zmíněná část tam má opravdu svůj důvod.
Když tedy budete na 4 stranách popisovat anglický venkov, tak se ujistěte, že to má pro příběh nějaký význam, nebo aspoň pro hlavní motiv vaší knihy. Pokud nic takového není, tak ať to jde pryč.
0 komentáøù