Dneska si povíme něco o tom, jak napsat skutečně trefnou synopsi pro vaši knihu. V první řadě je třeba si říct, proč je něco takového vlastně důležité. Je to nutná součást každého oslovení vašeho potenciálního nakladatele. Synopse jim dává na vědomí, o čem vaše kniha je, a to od začátku do konce.

Vypovídá tedy velmi dobře o narativu a jak se všechno nakonec sejde dohromady. Současně tak nakladatel či agent zjistí, že sami víte, o čem vaše kniha vlastně je, víte, jak to sdělit někomu dalšímu, stejně jako kam se to vlastně celé bude ubírat.

Co je vlastně synopse?

V první řadě tedy co je to vlastně synopse? Když po vás někdo bude tohle chtít, co to vlastně znamená?

Synopse je čistý akční souhrn vašeho příběhu. Musí tedy vyprávět příběh od začátku do konce, stejně jako poskytnout vývojový oblouk hlavní postavy. Neměly by se v ní nacházet informace o tématech knihy, ani vaše vlastní poznámky o postavách. Jen má jasně shrnout příběh od začátku až po konec. Musí zahrnovat i konec, protože nakladatel potřebuje vědět, že víte, co vlastně děláte. A tedy víte, jak ten příběh končí.

A z pohledu profesionála pracujícího v nakladatelství to není spoiler. Nakladatelé a redaktoři jsou velmi navyklí číst knihy právě tímhle způsobem. Tedy, že na začátku vědí, jak to celé skončí. Opravdu tedy v tomto dokumentu potřebujete zahrnout i konec.

Proč je napsání synopse tak náročné?

Je to tedy jasný a stručná definice toho, o co ve vaší knize vlastně jde. Proč je ale tohle pro autory tak náročné? Proč prakticky každý autor, kterého znám, nenávidí psaní synopsí? A opravdu chce moc a moc vědět, jak by se daly psát lépe?

Je tu totiž několik věcí, které většinu synopsí hrozně shodí.

V první řadě, většinou píšete synopsi poté, co jste knihu dokončili. A je velmi těžké to všechno zestručnit do těch opravdu podstatných bodů. Takže jako autor jen sepisujete body zápletky, nedáváte dohromady jakýsi obecný smysl té knihy. Hledáte něco podstatného na každé stránce, zatímco agent nebo nakladatel to chce celé jen na malém prostoru.

Právě proto je pro samotné autory psaní synopse tak hrozně zrádné.

Dalším problém, i když máte dobře napsanou knihu, je obecný tón synopse. Ve výsledku totiž mohou být trochu suché a nudné. Něco z toho je při psaní souhrnu tak velké věci naprosto nevyhnutelné, netýká se to však všeho.

Dostaňte tam trochu atmosféry

Mým prvním tipem pro psaní dobré synopse je tedy psát ji trochu ve stylu samotné knihy. Pokud máte humornou knihu, dejte něco z toho i do synopse, měla by být také humorná. Když je kniha drsná, ať je i její shrnutí drsné. Píšete-li napínavý thriller, udržujte napětí i v synopsi.

Vyberte body zápletky

Dále jde o to vybrat do synopse opravdu jen ty klíčové body zápletky. Tím vám pro ni vyplyne reálný obsah. Jak už jsem řekla, neměly by tam být věci ohledně námětu nebo poznámky k postavám. Je třeba se opravdu soustředit jen na zápletku. Další vrstvou je pak dokumentace vývojového oblouku vaší hlavní postavy.

Celkově se ale soustřeďte na tu opravdu hlavní zápletku. Což je pro mnoho lidí obtížné, protože chtějí zahrnout i to kolem. Když tam máte například dvě časové roviny, které spolu hrají roli, zkuste mezi nimi přepínat i v synopsi. Musí být totiž jasné, že právě tohle se děje i v samotné knize.

Napomůže metoda sněhové vločky

Jedna z věcí, kterou jsem shledala velmi nápomocnou, je vrátit se k naprostým základům a využít něco podobného metodě sněhové vločky. Ta vám v první řadě říká, abyste svou knihu srazili do jedné věty. Což je velká výzva a máte to udělat během 1 hodiny.

Když tohle opravdu dodržíte a srazíte celý příběh do jedné věty, mnohem lépe tomu příběhu sami. Navíc budete mít hotovou i perfektní větu. Takže tímto krokem se nějakou dobu zabývejte.

Pak si dejte další hodinu a z téhle jediné věty udělejte odstavec. Opakujte a udělejte z toho tři odstavce. Postupně se stejnou metodou dostanete až k požadované délce synopse. Současně tím vyhovíte skutečnosti, že míváte na synopsi různé nároky a podmínky. Někdo bude chtít právě 3 odstavce, někdo stránku, někdo 2.

Během jednoho stejného procesu tak projdete všemi potřebnými verzemi. Pak si je také někam schovejte pro případ, že byste později potřebovali jinou verzi. Napíšete tedy nakonec synopsi libovolné délky. Vždycky ale začínejte tou jednou větou.

Finální rady

Tímhle způsobem se totiž především dostanete k naprostému jádru vašeho příběhu. Tedy místo toho, abyste se vrtali v různých dalších podzápletkách a detailech, které ta kniha obsahuje.

Takhle tedy jasně vyfiltrujete to, co je to vaší synopse opravdu potřeba.

Když použijete metodu sněhové vločky, budete mít nějaký výsledek. Ten ale může být trochu strohý a nudný. Teď je třeba ho předělat podle tónu samotné knihy.

Klíčem k tomu je to samé, jako při psaní samotné knihy. Tedy první verze, druhá verze, přepis a tak dále. Rozhodně se nespokojte jen s první verzí tohoto dokumentu. Pilujte to, přepisujte a leštěte, dokud to nebude fungovat žádoucím způsobem. Protože jak říkají, všechno psaní je přepisování. Což platí jak pro vaši knihu, tak i pro vaši synopsi.

Zdroj: WritingChannelWithNicolaMonagham