Vejděte to jakéhokoli knihkupectví a najdete polici s fantasy. Jenže skrze tyto knihy probíhají pořád stejná klišé. A kolikrát jsou tak průhledná, že vám stačí podívat se na přebal a víte celou zápletku. Neradím vám zahodit je hnedka všechna – pokud to uděláte, nejspíš už nebudete mír v ruce fantasy knihu. Ale možná bude větší zábava přetočit jedno dvě z těch, co pochází skutečně ze starých dob.
Podotýkám, že na klasickém fantasy příběhu není nic špatného. Jenže občas to přece jen chce něco trochu nového.
Takže jdeme na to…
Proroctví o Vyvoleném
Je vám jasné, že tohle tady být musí, žejo? Spousta knih má v nějaké podobě tenhle mechanismus točící se kolem neochotného hrdiny, který se tváří, že je nicka a přitom putuje, aby zachránil svět. Máme tu minimálně Aragorna (Pán Prstenů), Harryho Pottera, Aidana (The Door Within), Eragona a mnohé, mnohé další.
Náměty na změnu: Co takhle místo prorokování hrdiny prorokovat vzestup hajzlíka? O tom proroctví může celý život poslouchat zkažený zbohatlický spratek a ne dítě farmáře. A nebo co zahodit proroctví úplně a – povzdech – nechat postavu, aby chtěla svět zachránit z vlastní vůle?
Evropský středověký svět
Je jen velmi málo světů, které nejsou v základu založeny na středověké Evropě. Pokud se zbavíte magie a magických potvor, většinou vám zůstane středověká Evropa; oblečení, společenský řád (rytíři, lordi, králové a nevolníci), hrady, zbraně a všechno ostatní, co vyplývá z té doby. Tohle je skoro definující rys fantasy, ale o to zajímavější může být si s ním pohrát.
Náměty: Co třeba Arabská nomádská fantasykultura někde v poušti? Nebo svět založený na kmenech Amazonského deštného pralesa?
Jména mají finský, welšský, keltský, norský základ
Tohle skoro padá pod předchozí bod, ale chtěla jsem ho vypíchnout zvlášť. Eragon, Caspian, Moraine, Gandalf (doslova „štábní elf“ převzatý ze staré básně o trpaslících) atakdále jsou všichni ze zmíněných jazyků nebo velmi příbuzných. Schválně si najděte svého oblíbence a mrkněte, jestli se pletu…
Náměty na změnu: Proč ne španělština, arabština nebo jména dle domorodých indiánů? Nebylo by super promíchat kultury?
Hlavní postava má meč…
Ve vzácných případech dostaneme jako hlavní postavu lučištníka. Většina hrdinů i záporáků jsou šermíři. Proč? Nevím a nezajímá mě to, ale neškodila by trocha rozmanitosti.
Návrhy na změny: Lučištníci jsou naprosto super materiál pro hlavní postavu (viz zde). Jenže luk a šípy rozhodně nejsou jinou další zbraní. Samozřejmě se nám může někdo ohánět sekerou, ale co třeba hole? Ty nejsou jen pro pomocníky – ať má i váš hlavní hrdina nějakou zábavu.
Pro další postavy jen luky, sekery a meče…
Víte, existují i další středověké zbraně…jenže je ve fantasy knihách vidíme fakt málo. I když záporák má někdy palcát nebo kladivo…no, to je tak všechno.
Návrhy: Výše jsem zmínila hole, protože je mám ráda, jenže existuje ještě spousta dalších možností jak pro hlavního hrdinu, tak pro vedlejší postavy. Co třeba oštěpy, kopí, toulce oštěpů, halapartny…Zkoumejte a najděte něco fakt zajímavého, nebo si vytvořte vlastní zbraň. Je spousta způsobů, jak zabíjet lidi;-)
Vládnout musí vždycky monarchie
A další klišé vycházející z fantasy postavené do středověké Evropy, jejíž země – no hádejte – většinou měly monarchie.
Návrhy: Můžete mít ve fantasy demokracii nebo republiku? Nebo totalitní vládu či plutokracii? Pokud máte vlastní náboženství, není problém teokracie. Nebo jděte ještě dál – frakce kmenů, anarchie, oligarchie…
Poznámka: Matně si vybavuju, že nějaká republika byla v Magnamundu, kde se odehrával Lone Wolf. Jenže to byl možná jediný případ, kdy jsem na něco takového narazil.
Jediné mytologické bytosti jsou elfové, draci, trpaslíci, lidé či jejich varianty
I když má kniha občasnou dryádu nebo jinou potvůrku a někteří autoři si dělají vlastní stvoření, elfové, lidé či draci se prakticky vždycky dostanou do světla reflektorů. Autoři si dělávají vlastní rasy, jenže kolikrát je to jen nedovyvinuté a nedomyšlené křoví pro jednorázové použití.
Návrhy: Co takhle se víc podívat na selkie, kentaury, dryády, najády a další? Existuje jich spousta! A nejen je tam zmínit, udělat z nich postavy! Dpopručuji podívat se na již zavedené tvory. Nejen, že popsaných bytostí jsou stovky, ale nesou s sebou i hromadu historie a další inspirace. (odkazy ve zdrojovém článku).
Naprostá absence vědy
Většina fantasy světů totálně postrádá jakýkoli vědecký vývoj překračující středověk (vidíme tady určitý vzorec, žáno?). Předpokládám tedy, že autoři soudí, že magie prostě nahradí vědu. Ale co když bude fungovat magie a věda současně?
Několik návrhů: Co když jsou mágové a vědci ve sporech nebo svět kombinuje dvě disciplíny? Třeba svět nevidí vědu a magii jako protichůdné síly? A je možné vysvětlit kouzla vědecky…
Pozmánka: Tohle poměrně dobře pokrývá Sandersonovo dělení magie na light a hard, kdy hard magic systémy mají pevná pravidla a v zásadě fungují na vědeckém principu.
Středověká technologie
S výjimkou urban fantasy se zdá, že fantasy světy jsou značně méně vyvinuté než ten náš. Máme letadla, internet, auta…ale jakou technologii může mít fantasy svět? Musí magie technologii nevyhnutelně nahradit?
Návrhy: Zamyslete se nad základními motivy a problémy vašeho fantasy světa. Pak si představte lidi, kteří ten svět vytváří a využívají v něm magii několik stovek let. Nemohl by třeba mít naprosto unikátní technologie místo toho, aby zůstával v době Temna? Tohle se úzce pojí k předchozímu bodu o technologii.
Vždycky je tu nějaké Poslání
Nechápejte mě špatně: miluju dobrý Úkol. Ale musí se kolem toho točit každá fantasy? Musí tu být vždycky postava nebo skupina postav, které se vypravují za něčím hrozně velkým a hrdinským? Musí být ten svět vždycky v ohrožení? A musí ta hrozba vždycky být vyřešena Posláním?
Návrhy: Co udělat zápletku o válce dvou národů a jejich bitevních taktikách, kdy se nevítězí nějakým artefaktem, který druhého prostě usmaží? Třeba budou vaše postavy zkoušet sjednotit rozhádané frakce nebo vést skupinu povstalců k vytvoření nového národa? Nebo poté, co hlavní hrdina mečem propíchne zlého Pána, musí najednou vládnout lidu, který byl po generace utlačovaný…
Než začnete všechno převracet, mám pro vás jeden twist:
Je v pohodě mít v knize klišé
Jedinečnost a individualita jsou v dnešním světě masivně podporovány. Tenhle tlak na jedinečnost je obrovský a téměř ohrožující, hlavně u autorů a je to nejspíš důvod, proč tenhle článek vlastně čtete. Nicméně ta klišé nevznikla z ničeho a vždy nějakým způsobem reflektují pravdy o našem vlastním světě. A někdy jejich překroucením můžeme skončit u psaní něčeho zoufale nerealitického. Už Tolkien na ně měl své názory, které by vás možná překvapily.
0 komentáøù