Jakým atypickým způsobem se dá ohrozit království?

Zjisti víc

 

 

 

Robert McKee: Proč je studium pro autora klíčové

Otázka: Když přijde na psaní, vypadá to, že jsou tu obecně dva přístupy. Jeden zahrnuje vzdělání a výzkum, druhý říká, že instinkt a talent jsou to jediné důležité. Můžete to rozvést?

Těm úhlům pohledu rozumím, slyšel jsem to mnohokrát. Ale z mé zkušenosti mi přijde, že v západním světě a hlavně v Americe za poslední polovinu století nebo i delší dobu byla kreativita nesmírně romantizována. Že je to všechno jen múza a inspirace. Říkám tomu vesuvská škola psaní, kde jste jako vulkán a jen vybuchujete svým magmatem kreativity do okolního světa. A že takhle to prostě bude fungovat pořád.

Nefunkční pohled

Na východě a tradičním západě to nikdy nebylo chápáno takhle, tedy braní kreativity jako dané. Samozřejmě jsou talentovaní lidé, kteří to takhle dělají a jsou samozřejmě schopní těch explozí, mají výborné nápady, vášeň, entusiasmus a vynikající představivost. Tohle je pochopitelné, nebyli byste umělci, kdybyste neměli tyhle stránky. Jenže i s tou lávou se musí pak nějak pracovat, musí dostat nějaký tvar, aby byla ta vnitřní hodnota přístupná také čtenáři. Nemůžete jen tak generovat nápady a očekávat, že tomu budou lidé ihned rozumět. Budou možná dávat smysl vám, ale to bude tak všechno.

Takže to potřebujete dát do formy, která ten vnitřní náboj vyjadřuje, aby to bylo zakusitelné i ostatními lidmi. Ta forma může mít nespočet podob i tvarů, ale je to nějaká forma komunikace mezi umělcem a publikem. A pokud v tomhle formování nedosáhnete mistrovství, což stojí práci, obrovské tvrdé úsilí, tak budete zkrátka pro ostatní nesrozumitelní.

To je jedna stránka věci.

Sebeklam vulkanické inspirace

Druhá je skutečnost, že pokud píšete jen to, co už víte, budete přes všechnu svou možnou vulkaničnost radikálně omezení. Takže pokud chcete vyjádřit něco opravdu hodnotného, něco hlubokého, co lidi zasáhne, potřebujete si mysl plnit znalostmi. Znalostmi ze zkušeností, znalostmi z vlastní představivosti, znalostmi faktů týkajících se světa, člověka, společnosti, historie.

Za třetí, a tohle je nejdůležitější, jestli si myslíte, že ta vulkanická exploze je možná bez formy, je to jasná známka sebeklamu. Vždycky budete mít totiž nějakou snahu dát tomu formu. Ale pokud jste tu formu nestudovali a nenaučili se ji pomocí technik, pak cokoli budete psát, bude mít formu vašich oblíbených filmů. Vašich oblíbených spisovatelů. Vašich oblíbených příběhů. Jinými slovy – budete pouze kopírovat. Nevědomky, když si budete myslet, že jen exploduje vaše kreativita, vaše mysl ten projev organizuje na základě toho, co milujete nejvíc.

Všichni jsme něco slyšeli

Protože jste slyšeli příběhy od maminky, viděli jste něco v televizi, četli jste je, viděli v divadle nebo se s nimi setkali jakkoli jinak a tyto příběhy vás nějak oslovily. A to bude forma, kterou použijete. Takže bude jen strkat svůj obsah do forem vytvořených jinými lidmi. Budete kopírovat.

Budete si myslet, že jste svobodní, ve skutečnosti budete otroky toho, co už jste zažili a to bude vaši práci tvarovat za vás.

Proto radím lidem, aby ovládli formu do té míry, že nebudou odkazovat na jiné autory. Pak nebudou kopírovat, pak tvoří. A rozdíl mezi kopírováním a tvořením znamená celý svět.

Zdroj: RobertMcKee

Upozornění: Veškeré návody, tipy a rady ohledně psaní je na místě brát právě jako rady a tipy, nikoli neotřesitelnou pravdu vytesanou do kamene. Je možné je porušovat a mnoho úspěšných autorů to dělá. Prvním krokem k funkčnímu porušení pravidla je však jeho dobrá znalost aneb Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit;-)

Související články

Abbie Emmons: Přestaňte se snažit být dobrým autorem

Abbie Emmons: Přestaňte se snažit být dobrým autorem

Dneska si budeme povídat o tom, že byste se měli přestat snažit být dobrým autorem. Tedy přestaňte psát krásnou prózu ve snaze zalíbit se někomu, koho to nezajímá. Ničíte si vlastní příběhy, ničíte si vlastní život. A myslím to vážně. Řekněte mi, jestli vám tohle zní...

Neil Gaiman a 3 knihy, které mu změnily život

Neil Gaiman a 3 knihy, které mu změnily život

Když mi bylo šest, půjčil jsem si od sousedovic kluka Lva, čarodějnici a skříň a Plavbu Jitřního poutníka. A pak jsem si ušetřil kapesné a koupil si je sám. Nato jsem požádal rodiče, aby mi koupili celou sérii. Což byl můj dárek k sedmým narozeninám. Strávil jsem...

Líbí se ti článek? Lajkni / sleduj / sdílej, ať ti nic neuteče.

Jestli ti dokonce nějak pomohl v psaní nebo tě přivedl na nějaké další myšlenky, zvaž podporu webu.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *