Dneska budu mluvit o tom, jak použít pozadí k vylepšení vašich scén, aby byly zajímavější a zábavnější. Hodně autorů se bojí přidávat jiné než nezbytné pozadí, protože nechtějí scénu příliš pomalou nebo obtěžovat čtenáře příliš informacemi. Což je pro většinu scén poměrně funkční postup, ale jsou pasáže, kde přidání i ne zrovna nutného pozadí může přidat příchuť a zajímavost samotného příběhu.
V Mém diáři z konce světa od Jodi Lynn Anderson zjistíme, že hlavní postava má tendenci být trochu unáhlená nebo se dostávat do problémů. A tohle je velmi jasně ukázáno v linii: „Moje máme říká, že si jen říkám o problémy, což se mi děje překvapivě často.“
Lepší představa
Anderson by to mohla nechat jen takhle a měli bychom o této postavě poměrně slušnou představu. Jenže unáhlenost nebo dostávání se do problémů může znamenat mnoho různých věcí. Takže pro lepší představu nám autorka dává několik příkladů z pozadí, abychom si udělali o postavě lepší představu a o tom, co třeba můžeme čekat v budoucnu.
Skútr pořád leží zanedbaný v garáži od doby, do jsem o Vánocích narazila do kamenu. Loni jsem měla stehy poté, co jsem spadla ze stolu, když jsem se natahovala ke spolužačce, která mi do pusy házela Cherios. Zlomila jsem si klíční kost, která má být ta nejtěžší na zlomení v celém těle. Dvakrát.
Je třeba poznamenat, že tyto informace se nevyskytují jen tak náhodně. Tyto informace jsou uvedeny v momentě, kdy postava sedí venku na kopci během sezóny draků, kdy je nebezpečné být venku, a tyto střípky historie nám dávají náhled do minulého neopatrného chování, čímž dávají i lepší porozumění tomu, co dělá teď. Takže je fajn přidat i takové střípky na posílení scény, ale je dobré posoudit, zda se do konkrétní scény opravdu hodí.
Stejné informace nám mohou také pomoct odhadnout, jak se bude postava chovat v dalším průběhu příběhu nebo jaké jsou její názory. V Girl next door od Jacka Ketchuma získáme dobrý náhled na vztah hlavní postavy k násilí, kdy brzo v příběhu vidí další dítě Wilfreda, jak si hraje s červenými mravenci. Prohlásí „Nikdy jsem neměl rád mravence, dávali jsme na plotnu hrnec s vodou a pak je polévali, kdykoli si usmysleli, že vlézt k nám bude výborný nápad. Což z nějakého důvodu dělali každé léto. Byl to nápad mého táty, ale hnedka jsem to přijal. Myslel jsem si, že horká voda je přesně to, co si mravenci zaslouží.“
Náhled do vztahu k věcem
Jak příběh pokračuje, hlavní postava David vidí dítě Wilfreda pustit žížalu do plechovky s mravenci a prohlásí, že je to zvrhlý. Zajímavé je, že celá kniha se točí kolem mučení mladé holky dětmi ze sousedství a tenhle hrdina nezasahuje, aby to zastavil, a perou se v něm pocity, jak se vlastně postavit k násilí, když se objeví.
Takže takový střípek pozadí nám dovoluje nahlédnout do jeho vztahů k násilí, jak je ohledně toho zmatený a nastavuje, jak se může zachovat k tomu samému v budoucnu.
Pozadí nám také může ukázat, jak se k sobě postavy vztahují navzájem. V The Wonder od Emmy Donoghue je hlavní postava sestra starající se o dítě, které odmítá jíst. Zatímco získáváme vědomí toho, že je nepříjemné žít s dítětem, co se takhle rozhodlo, pronikneme ještě lépe do jejího vztahu k hladu skrze informaci o tom, jak prožívala ona sama hlad ve svém dětství.
„Ve škole byla Lip a její sestry vždycky hladové. Byly to čas, kdy spolu vycházely nejlépe a měly obě pocit spoluvězňů. Nucená dieta omezovala zažívání a utužovala charakter. Lib pochybovala, že by postrádala sebekontrolu, ale hlad podle ní nesmyslně rozptyloval a nutil myslet pouze na jídlo, takže jako dospělá nikdy jídlo nevynechala, pokud jen mohla.“
Tuhle techniku používejte uvážlivě, protože příliš mnoho pozadí scénu zahlcuje a čtenáře nudí. Může sloužit k tomu vysvětlit lépe motivace nebo pocity postav.
0 komentáøù