Ahoj, tady je Ellen Brock, editorka na volné noze. V předchozích videích jsme mluvili o tom, jak tvořit dobré postavy, ale tentokrát chci mluvit o fyzickém popisu a jak můžete popsat vaše postavy tak, aby to bylo pro čtenáře zajímavé.
Čtenář popisy nejspíš zapomene
První věc, kterou je třeba mít na paměti, je, že čtenáři si nezbytně nebudou pamatovat, jak jste postavy popsali. Tohle se stává často. Každý má jinou představu o tom, jak postava vypadá i tehdy, když je v knize jasně popsána. Takže ať se snažíte sebevíc pokrýt v nějaké míře specifický obraz vaší postavy, vlastně na tom opravdu nezáleží, protože lidé si ji představí, jak budou chtít. Je tedy podstatné mít tohle na paměti.
Ve světle této okolnosti mám sklon upřednostňovat lehčí popisy, ne se skutečně dostávat do specifických detailů ohledně přesného odstínu barvy vlasů nebo přesné stavby těla, protože čtenáři si to stejně nejspíš nebudou pamatovat a není to nejspíš pro knihu podstatné. Prostě to nechte velmi jednoduché a netravte nad tím příliš mnoho času.
Popisujte brzo
Pokud popisujete postavy, zkuste to udělat brzo, protože pokud už si čtenář udělal nějakou svou představu o postavě a vy pak představíte detaily o jejím vzhledu ve druhé, třetí nebo čtvrté kapitole, čtenář by si musel přepsat svou představu, což dělá každý nerad. Takže se ujistěte, že použijete tyhle popisy brzo, aby se snad staly i představou čtenáře a ta se nějak shodovala s tou vaší.
Další věcí, kterou se hodí mít na paměti ohledně popisu postav, je nemít je jen někde bokem coby izolovanou věc. Nechcete strávit odstavec popisem postavy bez dalšího kontextu nebo relevance. Nejlepší je začlenit popis postavy do nějaké akce. Tohle může být něco jako „dívka si zastrčila své dlouhé vlasy za uši nebo je svázala do culíku“. Můžete popsat její oblečení nebo nepadnoucí oblečení, které se jí nelíbí.
Popis skrze děj
Pro muže to může být popis typu, že je snadné nebo nesnadné někam dosáhnout kvůli jeho výšce. Nikdy prosím nepopisujte postavy jejím vlastním prostřednictvím skrze pohled do zrcadla, je to hrozné klišé. Myslím, že jsem o tom mluvila někde v problémech prvních kapitol. Pohled do zrcadla s popisem je jedno z největších klišé, do kterého amatérští autoři padají. Takže fakt nechcete mít postavu popsanou skrze její vlastní pohled do zrcadla.
Jako poslední, co držet v hlavě, chci zmínit absenci opakování popisu lidí. Řekněte to jednou, možná dvakrát a pak už to nechte být. Nechcete tohle opakovat, protože je to pro čtenáře hrozně únavné a vypadá to pak, že vás víc zajímá, jak dotyční vypadají, než jak se cítí nebo co vlastně dělají. Vzhled opravdu není tak důležitý, protože jak jsem řekla čtenáři si postavu stejně představí, jak sami chtějí.
Takže neopakujte popisy postavy znova a znova a znova, není to nijak zajímavé. Jediná výjimka pro tohle by byla romance, kde je mnohem příhodnější vysvětlit vzhled v detailech a opakovaně, protože to k tomu žánru sedne a čtenář to víc očekává.
0 komentáøù