Nová otázka na zodpovězení, takže se do toho rovnou pustíme.

„Když děláš osnovu a zápletku knihy, jak určuješ, která postava je nejlepší pro kterou scénu, pokud používáš více úhlů pohledu?“

Romány s více úhly pohledu jsou zrádné. Už na samém počátku jakékoli konstrukce zápletky – ať už u vás ten proces vypadá jakkoli – je, kolik postav opravdu potřebujete na sdělení příběhu. Jakmile na si na toto odpovíte, potřebujete probrat každou scénu a určit, z jakého pohledu ji chcete psát.

Někdy je to naprosto zřetelné, protože je tam například postava reálně jen jedna. Jenže očividně ne vždycky máte takové jasné podmínky a neměl by to být většinový případ. Protože, víte, vaše postavy mezi sebou obvykle nějak interagují.

Otázka celkového vlivu

Takže jak potom určit, z čího pohledu příběh vyprávět? Když se o tomhle rozhodujete, potřebujete si zodpovědět jednu otázku, je, která z postav bude scénou nejvíce emocionálně ovlivněna. Nebo která toho má v té scéně nejvíc v sázce.

Důvodem, proč je tohle tak důležité, je, že chcete z každé scény vytěžit maximu, žejo? Takže pokud máte postavu, která je děním emočně mnohem více ovlivněna, než nějaká další, tak nedává smysl volit postavu, která je ovlivněna méně. Protože pak to nebude mít takový dopad na čtenáře, kteří nebudou plně chápat důležitost té scény – protože ani postava nerozumí plné důležitosti takové scény. Nebo minimálně není tou scénou natolik ovlivněna.

Další věc, kterou je třeba mít na paměti, je, že nemusíte mít rovnoměrné rozdělení scén mezi všemi úhly pohledu. Pokud máte ovšem 95 % scén z pohledu jedné postavy a jen zbývajících 5 % odjinud, je na místě se zamyslet, jestli těch 5 % opravdu potřebujete. Pokud je ten poměr ale třeba 60 % a 40 % nebo něco takového, tak je to v pohodě, dokud je důvodem to, že scény jsou přiřazeny postavám s největším dopadem.

Otázka pendlování

Další věc, kterou autoři hodně řeší, je, jestli mají pendlovat mezi dvěma perspektivami a není to úplně nutné. Dá se to takhle provádět, pokud to netrvá příliš dlouho. Protože vaší prioritou je příběh a postava, která je scénou nejvíce ovlivněna, ji má vyprávět. To je postava, ve které má čtenář v tu chvíli žít.

Tohle je tedy hlavní strategie, kterou používám, pokud určuju, kdo má být vyprávěcí postavou konkrétní scény. Zatím mi to takhle funguje, tak doufám, že vám to bude fungovat taky.

Zdroj: Bookishpixie