Ahoj všichni. Jsem Shaelyn s Reedsy a dnes budeme mluvit o tempu. Tempo je rychlost, jakou se děj posouvá. To může mít vliv na napětí, napínavost, strukturu, postavy, celkový dojem a spoustu dalších věcí.
Rychlé tempo nemusí být nutně tou nejlepší volbou, protože některé knihy si skvěle vystačí s mírnějším. Romány více zaměřené na postavy mají často pomalejší tempo, zatímco romány více zaměřené na akci mají často rychlejší tempo. Důležité tedy není vytvářet rychlé tempo, ale být schopen ho ovládat tak, aby měl příběh správný rytmus.
Kniha by se neměla po celou dobu pohybovat závratnou rychlostí, měla by být vyvážená. Proto vám přinášíme deset technik, které můžete použít ke kontrole tempa své knihy.
Délka vět
Delší věty nebo odstavce tempo zpomalují, zatímco kratší odstavce vět mohou tempo zrychlit. Délku věty můžete využít k vytvoření jakéhosi náběhu nebo oblouku v rámci scény. Můžete ji také použít k vyjádření emocí postav.
Krátké věty mohou působit opravdu naléhavě a jsou skvělé pro akční scény s vysokou intenzitou. Delší věty mohou působit mírněji a poetičtěji a mohou být lépe použity pro klidnější moment popisu.
Udávejte tempo scény popisem
Ve chvílích, kdy chcete trochu zpomalit, přidejte více popisu a věnujte více času pohledu na svět. A když pak chcete tempo zrychlit, zaměřte se více na akci. V tuto chvíli se opravdu nepouštějte do dlouhých popisů. A když pak budete chtít tempo zrychlit, můžete se od popisu přesunout k akci.
Používejte dílčí zápletky
Rovnováha mezi vedlejšími a hlavními zápletkami je skvělým nástrojem pro tempo vašeho hlavního děje. Když máte pocit, že potřebujete trochu ubrat z hlavní zápletky, můžete na malou chvíli přesunout více pozornosti nebo se soustředit na vedlejší děj.
Pokud tempo knihy plyne příliš rychle, zvažte přidání dalších vedlejších zápletek. Jestli je trochu pomalé, zvažte, zda byste neměli vedlejší zápletky zmírnit, abyste se mohli více soustředit na hlavní dějovou linii.
Flashbacky a pozadí postav
Jsou to skvělé nástroje, které můžete použít pro kontrolu tempa, zejména pokud děj plyne opravdu rychle, ale vy se chcete na chvíli zastavit. Od hlavního příběhu si můžete udělat pauzu nahlédnutím do backstory.
Nezapomeňte však, že flashback tu není jen pro kontrolu tempa. Měl by se používat také k rozvinutí samotného příběhu.
Monolog a introspekce
Stejně jako můžete popis použít ke zpomalení tempa nebo ho odstranit, abyste tempo zrychlili, můžete totéž udělat s vnitřním monologem postavy. Když kniha plyne příliš rychle nebo scéna příliš rychle ubíhá, dejte postavě času na zastavení a přemýšlení, abyste se skutečně podívali do jejího nitra.
Jestli je zase tempo moc pomalé, podívejte se, jestli není introspekce příliš.
Používejte dialogy
Dialogy se obvykle čtou rychleji než vyprávění. Příliš pomalá scéna tak asi uvítá více dialogů mezi postavami. Stejný počet slov v rozhovoru se prostě ve většině případů čte mnohem rychleji než tento počet slov jako expozice.
Rovnováha scén a shrnutí
Scéna je skvělým nástrojem, když chcete, aby tempo působilo rychle, i když to ve skutečnosti trvá déle. To se děje tehdy, když vlastně odehráváte scénu jako plnohodnotný dějový rytmus ve fiktivní přítomnosti, třeba s dialogy.
Existuje však i další nástroj pro řízení tempa, a tím je vypravěčské shrnutí. To zhušťuje čas a proto se dějem pohybujete rychleji. Takže trocha narativního shrnutí může působit, jako by zrychlovala tempo.
Nicméně delší úseky vypravěčského shrnutí, přestože je čas zhuštěn, takže čas vlastně plyne rychleji, se vlastně čtou pomaleji než scény. Může tak vzniknout pocit, že je to celé pomalejší.
Cliffhangery
S cliffhangery se to rozhodně nemá přehánět. Ve správných chvílích mám ale mohou perfektně zvýšit napětí. Čtenářská potřeba vědět hned další děj snadno udržuje tempo příběhu i celkové napětí. Proto jsou tak oblíbenými prostředky v napínavých knihách nebo žánrech.
Délka kapitol
Pracujte s odlišnou délkou kapitol. Kapitoly jsou vlastně pohoří malých obloučků, které tvoří mnoho minibločků. Když je utnete uprostřed těchto oblouků, pak vytvoříte více konců typu cliffhanger. Zůstane velké napětí, které pohodlně povede k další kapitole.
Jakmile ale ukončíte kapitolu spíš na konci tohoto obloučku, necháváte děj a tím i čtenáře spíše vydechnout. Má tak čas si odpočinout. Výsledkem je trochu meditativnější tempo, protože příběh končí v přirozeném bodě, kdy má čtenář pocit, že si může od příběhu tak trochu odpočinout.
Ať se něco děje
V mnoha případech je tempo příběhu pomalé zkrátka proto, že se nic moc neděje. Příliš pomalé tempo ukazuje mnohdy na to, že se dlouho nestalo nic, co by postavám dalo cíle a nastavilo jim také překážky v jejich dosažení.
0 komentáøù