Ahoj a vítejte u nové epizody Autorské rutiny. Dnes jsme tu s Kenem Follettem, velmi úspěšným autorem, který prodal už 178 milionů knih a to v 80 zemích světa. Obvykle píše historickou fikci, ale má pozadí v thrilleru.

Budeme mluvit o obrovském tlaku takového úspěchu, když máte tým, který pro vás pracuje a píšete vlastně i pro ně. Taky o tom, proč je pro něho během psaní tak kritická osnova a proč nechce být úlisný.

Použil jsem latinskou nebo francouzskou verzi slova prokletí (malediction), když jsem měl použít staré dobré anglické curse? Tohohle si všímám během revizí, když měním klíčové prvky a uvědomuju si, že jsem nepoužil ta nejlepší možná slova. Pak vidím způsob, jak udělat věty snadno srozumitelné. Chci, aby jim čtenář porozuměl okamžitě, nikdy jsem nechtěl, aby je lidi museli číst několikrát.

Představení

Dan: Ahoj, tady autorská rutina, kde se díváme to pracovních dní některých nejúspěšnějších autorů světa, což je dnes nepochybně pravda. Obecně na těchto rozhovorech s autory miluju ten obrovský rozptyl a pestrost. Někteří zrovna začínají, někteří se k tomu dostali až trochu později, někdo píše memoáry, někdo literaturu faktu, někdo dětské knihy a někdo zase obrovské bichle. Což je i dnešní případ.

Ken Follett prodal více jak 178 milionů knih a to v 80 zemích světa a má za sebou celý tým lidí, kteří nedělají nic jiného. Starají se o smlouvy, právní věci, publicitu, takže on se může cele soustředit jen na vyprávění svých příběhů.

Tedy na psaní, a to skoro každý den. A bavíme se také o tom, kolik to na něj klade tlaku. To vědomí, že tím neživí jen sebe, ale ještě asi 20 dalších lidí. Jestli jste o Kenu Follettovi nikdy neslyšeli a nikdy od něj nic nečetli, tak vydává ty velké, těžké, historické romány o tisíci stranách jako Zima světa nebo Ohnivý sloup. Nejznámější je jeho série Pilíře země, příběh ze středověku o stavbě katedrály.

Kromě toho vydal ještě 35 dalších knih. Jeho poslední kniha se jmenuje Nikdy a je o rozhodnutích, která by mohla vést k Třetí světové válce. Budeme se bavit o výzkumu, o jeho čínské polici, kterou má doma. Stejně tak o tom, jak používá obrázky, které najde na internetu, pro své postavy, jak se to prolíná s jeho osnovou. A taky proč mu psaní knihy zabírá trvá docela dlouho.

Jako první se podíváme na to, co všechno kolem sebe Ken vidí v momentě, kdy si sedne k psaní.

Zbývá vám ještě 70 % článku.
Chcete-li pokračovat ve čtení, přihlaste se k odběru newsletteru nebo zalogujte.