Restart

Ken: Když dokončím nějakou knihu, znamená to ten moment, kdy jsem dokončil druhou verzi, dostal k tomu komentáře, vylepšil to a poslal zpátky. A poslal to také všem překladatelům. To je chvíle, kdy můžu začít pracovat na něčem novém.

Někdy si sám říkám, že bych si měl dát několik týdnů volno. Jenže to nikdy nefunguje, protože po několika dnech se objeví něco, u čeho si řeknu Zajímalo by mě, jestli by se z toho dal udělat příběh? A začnu se tím zabývat, začnu to rozvíjet, přečtu si na to téma nějakou knihu, něco odborného. A upřímně, tyhle pauzy…já si nicnedělání nijak výrazně neužívám. Celý ten proces psaní je pro mě hlavně potěšením.

Takže je to prakticky ihned poté, co mám pocit, že jsem knihu opravdu dokončil. Prakticky ihned začnu pracovat na další. A pak, obvykle, pokud je to tedy dlouhý historický román, tak si dovolím rok na přesnou osnovu, rok pro první draft a pak rok pro přepisy.

To je můj normální postup a některé z mých románů trvaly ještě déle. Například Pilíře země byly o něco delší, někdy je to třeba o 6 měsíců kratší. Není to ale tak dlouhá věc a psal jsem to během lockdownu, takže to šlo mnohem rychleji. Za běžných podmínek si ale dovoluju 3 roky.

A ta úvodní fáze, tedy konstrukce osnovy a počáteční výzkum, to je naprosto klíčové.

Dan: A je to práce na 5 dní v týdnu?

Ken: Ano, aktuálně ano. Byly ale doby, kdy jsem takhle pracoval 7 dní v týdnu. Když nakladatel četl první verzi Nikdy, byli velmi nadšení. Ptali se mě, jestli to nemohu přepsat rychleji než normálně, aby to mohlo vyjít už rok poté. A když jsou nakladatelé takhle nadšení, tak se k nim prostě neotočíte zády a neřeknete, že nemůžete psát rychleji.

Prostě jim řeknete Jsem moc rád, že se vám to líbí a klidně i u toho psaní zlomím krk. Takže Nikdy vzniklo mnohem rychleji. Obecný vzorec je ale rok pro přepis. A když přepisuju, tak needituju, ale opravdu to přepisuju. Protože když si čtu svoje vlastní věty, mám sklony si myslet To je úžasné Kene, jsi génius. Když to ale přepisuju, tak se soustředím na možnosti jejich vylepšení.

Zbývá vám ještě 70 % článku.
Chcete-li pokračovat ve čtení, přihlaste se k odběru newsletteru nebo zalogujte.