„Vždycky jsem byl více inspirován tematicky, když šlo o filmy, například u Avalanche Incident. Tedy jaký druh otázek ten film vyvolává. Jak už jste řekli předtím, vyvolává to otázky ohledně genderu a rolí, které máme v partnerských vztazích.“

„A myslím, že lidské bytosti milují, když se mohou koukat na opice, protože to odráží nás samotné. Vidíme tam někoho, kdo je nám velmi blízký, ale strhneme z něj všechnu kulturu. A díváme se na Christiana Moora jako na primáta. Na opici, která se snaží vyrovnat se životem, se kterým se snažíme vyrovnat i my.“

„Způsob, kterým filmy tvoří nějaké chování, protože filmy tohle dělají. Umění vytváří chování, všechno vytváří chování.“

„V zásadě si myslím, že můžeme zaútočit i na náš vlastní svět, můžeme zaútočit na filmový svět a ptát se, co vlastně děláme. Děláme to z důvodu nějakého rituálu a prolamujeme se přitom nějakou konvencí? Říkáme přitom něco, co je opravdu důležité a zajímavé. Je to skutečný kontakt se světem, nebo jen hrajeme nějaké role?“

„Víte, protagonista je hrdina a pak je antagonista záporák. A to je hrozně jednoduchá cesta, jak vysvětlit svět. Protože když skončíme ve specifických situacích, kdy nevíme, co máme dělat, pak se najednou staneme antagonistou.“

Jedna

„Váš protagonista se stane zajímavým, když je testována jeho morálka a je zatlačen do rohu, kde musí čelit nějakému dilematu.“

Kdykoli dělám film, tak chci nějakým způsobem sama sebe vyzvat. Věřím v tenhle humanistický projekt, ale když jsem zatlačen do rohu a čelím dilematu, když se snažím žít podle svojí morálky a etiky, právě tehdy se to stane zajímavým. Takže jsem chtěl, aby hlavní postavy byly někdo, kdo věří v humanismus a věří v rovnou společnost.

Ve stejnou chvíli jsem pro něj chtěl udělat výzvu. Dát mu překážky a postavit ho do těžkých situací, kdy úplně neví, jak se k nim postavit jako lidská bytost. Protože si myslím, že velmi často, když se díváme na filmy, tak máme protagonistu a antagonistu. Protagonista je hrdina a antagonista je záporák.

A to je hrozně jednoduchý způsob vysvětlení světa. Protože když skončíme ve specifické situaci, kdy nevíme, co máme udělat, tak se najednou sami staneme tím záporákem. Takže se snažím nacházet ty podmínky, ta aranžmá, když sedím a píšu to. Kdy si řeknu Proboha, to bych udělal to samé.

Dvě

„Potřebujete být sebekritičtí a odvážit se podívat na sebe sama a jakým způsobem vaše filmy vytváří nějaké chování.“

Myslím, že taky podstatné, že my režiséři a lidé ve filmovém průmyslu jsme sebekritičtí a díváme se na to, s čím zrovna pracujeme. Jakým způsobem právě naše filmy vytváří nějaké chování. Protože filmy tvoří nějaké chování, umění obecně tvoří chování, v zásadě všechno tvoří nějaké chování. Tudíž se musíme i kriticky koukat sami na sebe.

Tři

„Soustřeďte se na sociologii spíš než na psychologii, když tvoříte postavu, její morálku a čeho je vlastně schopna.“

Když se v bytě ve filmu objeví opice, může se najednou stát prakticky cokoli. Miluju opice a myslím, že lidé se hrozně rádi koukají na opice, protože to odráží nás samotné. Vidím tak někoho, kdo je nám velmi blízký, ale odejmeme veškerou kulturu. Když odebereme kulturu, máme najednou jen instinkty a potřeby. Které jsou před námi odhaleny. Právě proto si myslím, že lidé byli na opice vždycky tak zaměřeni.

Zbývá vám ještě 70 % článku.
Chcete-li pokračovat ve čtení, přihlaste se k odběru newsletteru nebo zalogujte.