Dobrý den všem. Dnes se budu věnovat autorům, kteří dělají na veřejnosti nebo online dosti nechutné či aspoň podivné věci. Půjde tedy o výběr autorských zvyků, ze kterých mě mrazí.
Když mám původně zájem si od takového autora něco přečíst a on se pak takhle projeví, moje touha po čtení jeho díla radikálně klesá. Tyhle věci nemusí nutně vypovídat o kvalitě psaní. Spíš jde o to, jak o svém psaní mluví, jak se chovají k zákazníkům a v komunitě. Tam venku jsou jedinci, kteří se chovají fakt šíleně. Myslí si, že jsme si toho nevšimli, ale opak je pravdou.
Některé položky na tomto seznamu nejsou tak hrozné. Mohou být trochu podivné, ale to je asi tak všechno. Ale na některé z těch sraček mám fyziologickou reakci. Cítím ten hnus až v kostech a chci se vykoupat ve svěcené vodě, protože jste mě naprosto konsternovali. Vím, že tohle shrnutí asi některé autory naštve. Bod číslo deset nejspíš naštve spoustu autorek romancí. Promiňte, nevylučujte mě z týmu. Jsem jedna z vás. Vzpomínáte?
Přátelé, tohle je jen můj osobní názor. Pro někoho je to fujtajbl, jiný si v tom libuje, ne? Možná. Je některý z mých fujtajblů na vašem seznamu? Podělte se. Pokud děláte některou z věcí na tomto seznamu, omlouvám se za jasné pojmenování, ale někdo to říct musel.
Smrt, o které se neví
„Napsala jsem do své knihy šikanu a dala tam tu mrchu ze střední jen proto, abych ji mohla zabít. To jí ukáže.“
Až na to, že si tu knihu nikdy nepřečte. Žije si svůj život, blaženě neví o tvé existenci, zatímco ty se pořád trápíš kvůli tomu peklu, kterýmu tě vystavili. Takže kdo tady vlastně vyhrává?
Spousta spisovatelů tvrdí, že do svých knih píše lidi, které nenávidí, jako padouchy, nebo proto, aby je mohli zabít. A já si nemyslím, že je to chytrá pomsta, spíš mi to přijde trochu trapné. Nejlepší pomsta je šťastný život. Nedáváte tomu člověku větší kontrolu nad svými pocity. Místo toho mu dáváte takovou kontrolu, že ho potřebujete fiktivně zavraždit, abyste se cítili ospravedlněni.
0 komentáøù