„Je ti zima, nebo se mě bojíš?“
John Spartan/Simon Phoenix
Demoliton mana se Sylvesterem Stallonem a Wesley Snipsem lze vnímat v zásadě dvěma způsoby. V prvním – tom nudnějším – jen jako akční scifárnu o střetu zločince a policajta, která se trochu protáhne v čase. V tom druhém – a mnohem zajímavějším – jako film skrývající mnoho narážek i předpovědí pro svět, které došly později naplnění.
Dělá jen svou práci…v L.A. roku 1996
Policista John Spartan s sebou už dlouhou dobu nosí přezdívku Demolition man. Není v tom zlý úmysl, ale jeho metody práce bývají poměrně destruktivní. Už na začátku je představen jeho protivník, geniální i zcela šílený Simon Phoenix, přičemž tato role byla pro Wesleyho jako stvořená.
Spartan při zásahu způsobí nehodu a v troskách explodujícího domu umírá 20 rukojmí. Strážce zákona je odsouzen k desítkám let zmrazení v hibernační věznici. Phoenix je odsouzen k pobytu ve stejné věznici. Tím by to vlastně celé mohlo skončit…jenže ouha…
Šílenec chytá šílence…v San Angels roku 2032
San Angels je město klidu, harmonie a nulové zločinnosti. Tím nejhorším prohřeškem jsou tu občasná graffiti na stěnách (se kterými si poradí zabudovaná elektro ochrana) a vyprávění sprostých vtipů. Svět zmutoval do zcela bezpečného města, kde se na sebe všichni usmívají, od rána si zpívají znělky z reklam a formálně vyjadřují svou radost i další pocity.
Je to samozřejmě pouze fasáda, protože pod povrchem bují volnomyšlenkáři, kteří chtějí svobodu a ne život, ze kterého se vytratila veškerá jiskra, vzrušení a trocha toho bordelu. No a možná i ten starosta města má něco za lubem.
Kód 187: Vražda, smrt, zabití
Pak z mrazící věznice uprchne Simon Phoenix. Vrah bez jakýchkoli zábran se vrhá se svým cynickým humorem do ulic San Angels a to jak mezi mírné obyvatele, tak mezi policisty, kteří naprosto netuší, co s ním, protože vlastními slovy „Jsou policisté a nejsou vycvičeni na takové násilí.“
No a pokud ožila jedna relikvie, asi se nedá nic moc podělat, pokud oživíme druhou. Tak se po desítkách let v ledu setkávají opět dva šílenci a pouští se do honby za vzájemnou destrukcí a určité i spoustou té jen tak bokem.
Mušličky, Arnie a porušení slovního morálního statutu
„Viděl jsem budoucnost a víš, jak vypadá? Je to stará panna co posedává v béžovým pyžamu
a pije koktejl z banánů a brokolice.”Edgar Friendly
Je otázkou, kdo vlastně působí v této společnosti větší zmatení. Jestli Simon Phoenix, který likviduje, cokoli mu přijde do cesty, ale zná postupy a technologie, nebo právě John Spartan, kterého jako první nasere zákaz cigaret a strojek, který mu za každé sprosté slovo odebírá jeden kredit.
Zákazu cigaret jako takových jsme se zatím nedočkali, ale Demolition Man je v mnoha ohledech prorockým filmem, i když si tvůrci dělali hlavně legraci. Tak tu máme knihovnu prezidenta Schwarzeneggera, videohovory a telekonference a asi nejslavnější a již zmíněné pokutování sprostých slov. Není to tak dávno, co se tato iniciativa objevila ve směrnicích Evropského parlamentu.
Celkově je Demolition man nádhernou sondou do možností vývoje a nebezpečí společnosti, která se stane příliš ochranářskou, příliš korektní, příliš mírnou a příliš vychovanou. A dává také jasně najevo, že nic takového nelze udržet dlouho, protože nejen temné, ale hlavně naprosto přirozené sklony člověka vždycky nějak vyplavou na povrch a iluze harmonie, věčného klidu a světlých zítřků lze dosáhnout jen umělým potlačením nějakých stránek člověka jako osoby a lidí jako druhu.
