Je možné poznat, jestli je vaše psaní dobré, a autoři tohle vědět opravdu potřebují. Kromě jiného je to silný zdroj vlastní síly. Většina autorů o sobě hodně pochybuje. Napíšou jeden odstavec a pak se zastaví, rozebírají ho a pochybují o něm.
Tyhle pochybnosti ale můžete odstranit, a kvalitu psaní si určit sami pro sebe.
Každý autor píše mizerně
Začněme s jednou hrůznou pravdou. Každý je totiž mizerný autor – když s tím začíná. Tak se radujte, protože aspoň dáváte slova na stránku. Obrovská spousta lidí o psaní jen a pouze sní, zatímco vy to opravdu děláte. To je super, ale nečekejte, že budete od začátku naprosto perfektní.
Proč? No v první řadě proto, že většina lidí se naučí konstruovat slova a věci jen ve škole a od učitelů. A těm jde jen o splnění učebních osnov. Z toho taky získáme představu, že psaní je správné jen ve chvíli, kdy je gramaticky správně. Ano, tohle může být „věda“ psaní, ale umění psaní funguje naprosto odlišně a do značné míry gramatiku přesahuje.
Podle mých zkušeností mají učitelé většinou jen slabý cit pro kreativitu. To pak vede k tomu, že si příliš mnoho studentů myslí, že psaní a čtení je určitá forma trestu. To ale není pravda. Oboje je radostí, která dává smysl naprosto všemu kolem nás.
Osobně doporučuji podporovat děti v psaní i čtení při jakékoli příležitosti, protože ve škole se jim ani jednoho nemusí dostávat. Musí to tedy získávat od vás. Pokud byste kdysi získali to samé, nejspíš byste dneska psali lépe.
Dobré psaní neznamená jednou a dost
Dobré psaní neznamená, že to uděláte jen jednou a „máte hotovo“. Hrozně moc prvních pokusů o psaní je špatných, protože první pokus mnoha autorů je taky ten poslední. Nerozumí tomu, že první verze jakéhokoli textu je jen právě tím, první verzí. První hrubá verze.
Takže je velmi nepravděpodobné, že rukopis bude opravdu dobrý, dokud ho nepodrobíte vícero revizím a obsáhlému předělávání, abyste ho vylepšili.
„Nejde mi moc dobře psaní, ale umím hodně dobře přepisovat.“
James Michener
James Michener tomu opravdu rozuměl. Psaní opravdu není tolik o prvním psaní, jako o následném přepisování a broušení už napsaného. Dokud to není tak dobré, jak jen v danou chvíli dovedete. Dobrou analogií k psaní jsou diamanty. Když jsou vytěženy, jsou to jen kameny. Ale surový diamant je pak rozřezán a vyleštěn, takže se stane něčím jedinečným a velmi ceněným.
První verze jakékoli knihy, článku nebo povídky je jen diamant v kameni. Vždycky je potřeba ho předělat a vybrousit a neexistují výjimky. Pointou tu je, že to, co píšete, se stane časem lepším a lepším. Nemůžete psát dobře, dokud se nevypíšete z totálního odpadu, který pak budete vylepšovat.
„Nezačnete psaním dobrých věcí. Začnete psaním kravin, o kterých si myslíte, že jsou dobré. A pak se v tom postupně budete zlepšovat. Proto říkám, že jednou z nejcennějších vlastností je vytrvalost.“
Octavia E. Butler
Jak poznat, že píšete dobře?
Jak tedy poznáte, že vaše psaní je aspoň nějak dobré? Vaše první práce nejspíš nebude z důvodů, které jsme právě zmínili. Jak tedy změnit vaše psaní?
Existuje několik opravdu mizerných způsobů a jeden dobrý.
Přátelé a příbuzní
Nechte rozhodnout přátele a příbuzné. Jestli řeknou, že je to dobré, tak je to dobré, žejo? Neočekáváte doufám, že to myslím vážně? Samozřejmě, že to tak není. Vaše maminka vám řekne, že je to dobré, i když to bude úplná kravina. A váš žárlivý kamarád může být opačný extrém. Když to bude dobré, tak to strhá.
Takže posuzování od rodiny, příbuzných a přátel je poměrně mizerný způsob, ze kterého se nic objektivního nedovíte.
Nakladatel
Někteří autoři si myslí, že přijetí knihy významným nakladatelem je pečetí dobrého psaní. Ovšem takové přijetí reálně nic moc nedokazuje. Nakladateli jste o komerční potenciál věci a přijal nepochybně hodně mizerných věcí, dost možná horších, než je ta vaše.
Ještě horší je, že vaše práce může být opravdu dobrá, ale i zavedené nakladatelství vás odmítne. Jednoduše mohli vyčerpat rozpočet pro váš žánr. Což nemá naprosto co dělat s tím, jak dobře píšete.
Román Gone with the Wind byl odmítnut 40 nakladateli, první díl Harryho Pottera 12ti. Tito hlavní nakladatelé tak možná nejsou nejlepším způsobem, jak kvalitu psaní skutečně posuzovat.
Prodeje na Amazonu
Co takhle žebříčky prodejů na Amazonu? Hodně samonákladových autorů tohle usuzuje, když mají pravidelné prodeje na Amazonu nebo jinde. Což je ovšem čistě ekonomický pohled, i když to není úplně neopodstatněné. Musíte si ale uvědomit, že na Amazonu prodávají každý den i zcela mizerní autoři. Vysoká čísla z prodejů potěší, ale nepochybně jste si taky koupili pár věcí, u kterých toho hodně litujete.
Budete tedy spokojeni jako tzv. „autoři“, protože prodáváte hodně na Amazonu. Na to si musíte odpovědět sami.
Autoři jsou neustálí studenti vlastního oboru a ti dobří chtějí kontinuálně psát dobré věci bez ohledu na to, jak se budou prodávat. Vaším úkolem je projít lakmusovým papírkem, a přitom pořád prodávat knihy.
Správné posouzení
Existuje jeden způsob, jak opravdu poznat kvalitu vašeho psaní. Nechci na vás chodit s nějakými voodoo triky, ale rozeznání dobrého psaní je z podstaty estetické a psychologické. Proč je to právě tenhle případ? Protože všichni dobří i vynikající autoři mají společnou jednu hlavní vlastnost.
Konkrétně tu, že jsou schopni své čtenáře doslova očarovat. Tedy přinést jim pocit velkého uspokojení a potěšení, které je doslova magické. Vaše psaní je dobré tehdy, pokud jste schopni změnit mentální rozpoložení vašeho čtenáře. Což je ostatně základní poslání veškeré fikce a literatury faktu. Chcete čtenáře přenést na jiné místo v jejich hlavě.
Jakmile jste schopni je přenést z místa, kde se nachází, tam, kde je vy chcete mít, pak jste jako autoři dosáhli skutečného mistrovství.
Takže jak víte sami, že jste se stali dobrými autory? V den, kdy začnete vlastním psaním okouzlovat sami sebe.