Aspirující autoři a obecně lidé, kteří koketují s tvůrčím psaním, mívají poměrně dost otázek ohledně toho, jestli dělají věci správně. Mají se zapsat na nějakou psací přednášku nebo workshop, aby získali zkušenosti? Potřebují mentora, který jim bude průběžně radit? Je pravda, že je potřeba nejdřív trpět tím, že se vykašlou na práci a budou se plně věnovat psaní? Pravdou je, že co funguje u jednoho autora, nemusí vůbec fungovat u dalšího.
Reálné psaní
Asi nejnáročnější věcí, které tito jedinci čelí, je strávit skutečným psaním pravidelný denní čas, díky čemuž si brousí své řemeslo. Pravdou je, že jste buď aspirující autor, nebo autor. Pokud neděláte nic jiného, než píšete o tom, jak chcete napsat knihu, pak jste aspirující autor. Pokud pravidelně aktivně píšete samotný text, pak jste opravdu autor. Řečeno jinak, pokud dojde na lámání chleba, pak aspirující autoři řeční, ale autoři konají.
Tohle vede k jedné z nejčastějších otázek, kterou aspirující pokládají zavedeným: Kolik toho mám denně napsat? Existuje ovšem kvalita nad kvantitou. A teďka mluvím jen o denním psaní slov knihy, ničem jiném.
Problém je, že lidé sice píšou tisíce slov, ale hlavně na Facebooku. Píšou o denním rozvrhu, co nedávno zblajzli, jejich osobní názory a vyjádření k nedávným událostem. Pokud jste opravdu autor, udělejte si laskavost a pusťte z hlavy co nejvíc tyhle blbiny a soustřeďte se na samotné psaní.
Denní počet slov
Bude to krutá deziluze, ale v našem českém prostředí se hrozně nenosí dívat se na psaní jako na práci. Teď nemyslím nutně obživu, ale psaní se tu obvykle – hlavně na internetu - bere jako vznešená činnost, jako náboženský rituál, ke kterému dochází jednou za dva úplňky, když na severu zasvítí konkrétní souhvězdí. Podrobněji viz devátý bod seznamu Jak úspěšně sabotovat vlastní psaní. A pokud někdo psaní vnímá jinak, tak je to určitě přizemní komerční sobec, který nemá potuchy o vzletných výšinách nadčasových textů.
Zkrátka mnozí z „autorů“, které vidíme na sociálních sítích (a nikde jinde), píší prostě jen tehdy, když se jim chce, přesto očekávají zářné výsledky. Zklamu vás, ale jádrem psaní je denní psaní stejně jako jádrem denního pohybu je ráno vstát a protáhnout si tělo, i když se vám hróóózně nechce.
Jak vidíte v následujícím seznamu, denní slova se liší od autora k autorovi. Pravdou je, že všichni zmínění se psaním živili nebo živí. Nemají denní práci na 40 hodin týdne. Druhou pravdou je, že pokud si z denního psaní uděláte návyk, je to jako sval a je to pak mnohem jednodušší - jak rozpoložením, tak časově.
Ernest Hemingway: 500 slov
Hemingway už nežije, ale za svého života se držel pětistovky denně. „Když pracuju na knize nebo povídce, píšu každé ráno jak jen to denní světlo dovolí. Musíte začít někdy v šest ráno, řekněme, a pokračujete, abyste byli hotovi před polednem.“
Stephen King: 2000 slov
Stephen King je bezpochyby velmi plodným autorem. Jeho romány umí být extrémně dlouhé a košaté, takže by jednoho napadlo, že toho za den musí napsat hrozně moc. Není to ale vždy ten případ.
Ve své knize O psaní: Memoáry o řemesle, mluví King o rychlosti svého psaní. Denní cíl má 2000 slov. To dává dohromady 180 000 slov během tří měsíců psaní. Podle Kinga by taky tři měsíce bylo maximum, které by měla komukoli zabrat první verze textu (neboli hrubopis). Pokud to trvá déle, bude pořád těžší a těžší vrátit se k příběhu se stejným rozpoložením mysli. Kromě toho se King taky často účastní různých psacích maratonů. Běžícího muže napsal za týden.
Jack London: 1 500 slov
Nejznámější novela Jacka Londona, Volání divočiny, je klasika. Asi toho měl v plánu víc, ale zemřel ve 40ti letech. „Nemůžete na inspiraci čekat, musíte ji lovit s kyjem v ruce,“ prohlásil.
Tom Wolfe: 135 slov
Tom Wolfe je autor mnoha populárních knih, které byly později zfilmovány (Jarmark marnosti). Nicméně nikdy nevypadal, že by s dokončením knihy spěchal. Muž na vrcholu o počtu 370 000 slov mu zabral 11 let. „Moje děti vyrůstaly v přesvědčení, že jen píšu knihu, ale Muže na vrcholu nikdy nedokončím,“ přiznal.
Mark Twain: 1400 - 1800 slov
Pokud by pro autory existovala Mount Rushmore, Mark Twain by tam určitě byl. Ale podle něj to hodně záleželo na místě, kde se zrovna nacházel. „Roku 1897 jsme bydleli v Londýně a můj průměr byl 1800 slov za den; tady ve Florencii (rok 1904), to vypadá na 1400 slov za 4-5 hodinové sezení."
W. Somerset Maugham: 1000 slov
Britský dramatik, romanopisec a autor povídek. Patřil ve své době k nejpopulárnějším a v 30. letech taky k nejlépe placeným. V deseti letech osiřel a vychovával ho jeho strýc, který se snažil udělat z něj účetního. Maugham životem vytrval a napsal několik klasik. Poznal ovšem, že na psaní neexistuje univerzální recept. „Existují tři pravidla pro psaní,“ řekl. „Bohužel nikdo neví, jaká to jsou.“
Sarah Waters: 1000 slov
Welšská autorka bestsellerů. Napsala šest románů a mnoho z nich se dostalo na plátna. Stále se ovšem cítí tak jako většina autorů, když si sedá ke každodennímu psaní. „Moje minimum je 1000 slov za den. Mohou to být kraviny a často jsou. Ale vždycky je lehčí vrátit se později k mizernému textu a vylepšit ho,“ říká.
Sebastian Faulks: 1000 slov
Britský romanopisec, novinář a hlasatel. Asi nejznámější jsou jeho historické romány odehrávající se ve Francii. Faulks věří v pracovní konzistenci: „Když píšu knihu píšu každý den od desíti do šesti v malé kanceláři kousek od domu,“ říká. „Nikdy nenapíšu míň než 1000 slov za den. Autorský blok je Boží způsob, jak ti říct, abys sklapnul. Většina lidí by ho měla poslechnout.“
Michael Crichton: 10 000 slov
Michael Crichton napsal několik románů, které se dočkaly filmového plátna. Jurský park je jen jeden z populárních. Crichton zemřel před deseti lety, ale byl to americký autor, scénárista, režisér a producent, který si vedl velmi dobře v oblasti scifi a thrillerů. Krom toho jeho denní počet byl extrémní. „Knih nejsou napsány, ale přepsány. Včetně té vaší. Je to hrozně těžké přijmout, zvlášť když jste text přepsali posedmé a pořád to není ono.“
Kate DiCamilio: 600 - 900 slov
Americká autorka dětských knih, která napsala několik moderních klasik. Je taky jednou ze šesti osob, která vyhrála dvě Newbery medaile. „Můj cíl jsou dvě stránky denně, pět dní v týdnu. Nikdy psát nechci, ale vždycky jsem ráda, že jsem to udělala," řekla DiCamillio. Hodně autorů jí velmi dobře rozumí.
Nicolas Sparks: 2000 slov
Americký romanopisec, scénárista a producent. Jeho knihy a filmy sledují trochu podobný vzorec s ženou, která potká nového muže - ženy, které to čtou a sledují, to prostě milují. Vydal 19 románů. Sparks říká, že román mu zabere několik měsíců na vymyšlení a pak pět na napsání. Denní cíl má 2000 slov, která mu zaberou pět šest hodin. „Vidíte, není to tak neuvěřitelné tempo.“
G. Ballard: 1000 slov
Byl to anglický romanopisec a autor povídek, který zemřel roku 2009. „Po celou svou kariéru jsem napsal 1000 slov za den - i když jsem měl zrovna kocovinu. Musíte mít disciplínu, pokud máte být profesionál. Neexistuje jiná cesta.“
Ian McEwan: 600 slov
Anglický autor románů a scénárista, který dosáhl toho, o čem sní většina autorů. Roku 2008 ho The Times zařadily na seznam „50 největších britských autorů od roku 1945“ a Daily Telegraph ho začadil na 19. místo seznamu „Stovky nejvlivnějších lidí v britské kultuře“. „Jsem pro 600 za den a doufám aspoň v 1000, když mi to fakt jde.“
Lee Child: 1 800 slov
Britský autor, jehož nejznámější dílo je série Jacka Reachera. „Píšu odpoledne zhruba od dvanácti do šesti nebo sedmi. Horní pokoj používám jako kancelář. Jakmile se rozjedu, držím se toho a první verze mi zabere obvykle tak šest měsíců od prázdného monitoru až do konce.“