Ahoj všichni, tady Shaelin s Reedsy a mám pro vás 5 výborných tipů pro chvíle, kdy procházíte naprostým autorským propadem.
Propady, bloky, ať tomu už říkáte jakkoli, jsou období, kdy se na psaní naprosto necítíte, a když už ano, tak to totálně nefunguje. Děje se to každému, děje se to neustále, mohou být drobné i naprosto šílené. Sama jsem se s nimi potýkala, a tipuju, že to tak měl a má každý autor. Tohle je patero věcí, které mi vždycky pomohly, ať už jsem se ohledně psaní cítila sebemizerněji.
Stanovení deadlinu
Najděte si měřitelný a hmatatelný deadline. A tím nemyslím jen něco, co si stanovíte sami pro sebe, ale něco, kde opravdu o něco půjde. Protože ráda píšu povídky do soutěží, dávám si deadliny, abych je tam mohla a stihla poslat. Vyberu si konkrétní soutěž a řídím se podle propozic. To opravdu motivuje k tomu, abych tu věc skutečně dokončila.
Jakmile něco dělám jen v souladu se svým vlastním rozvrhem, tak je velmi snadné to věčně odkládat. A pak se snadno dostanete do kruhu. Protože když vám psaní nejde, tak se na něj ani pořádně necítíte, takže se jednoduše držíte od psaní dál. A bohužel v mnoha případech je jedinou cestou se prostě donutit k tomu sednout.
A někdy také potřebujete něco zcela externího, co vás bude motivovat, což jsou pro mě deadliny povídkových soutěží. Hodněkrát mě to dostalo z opravdu těžkých autorských bloků. Je to vnější důvod, není pohyblivý a je zcela zřetelný.
Napište svůj osobní projekt
Pokud máte pocit, že za váš psací blok může pocit zahlcení, vnější tlaky nebo obavy, že vaše psaní není dost dobré a lidi ho nebudou mít rádi, velmi doporučuji osobní projekt. Tedy něco, co píšete skutečně jen pro sebe, a nikdy to nebudete vydávat. A pravděpodobně budete jediná osoba, která to bude kdy reálně číst. Berte to prostě jako váš vlastní prostor, kde se můžete bavit, kde vaše psaní nebude nikdy nikým souzeno a na jeho kvalitě nezáleží.
Měla jsem něco takového asi rok a půl a upřímně, opravdu mi to změnilo autorský život. Protože v dobách, kdy jsem se opravdu nedokázala dostat ke svému hlavnímu projektu, tak jsem se věnovala tomhle. Výsledkem byl pocit, že mi z ramenou najednou spadla obrovská tíha. Nebojím se u toho o kvalitu psaní, protože to píšu čistě pro sebe. Je to tím pádem výborná věc, jak si vytvořit možnost úniku bez jakéhokoli tlaku.
Najděte si někoho, kdo vás nahypuje
Jakmile se cítíte prostě jen eeeehhhhh a nemáte do ničeho chuť, oslovte dobrého kamaráda. S tím, že nepotřebujete kupodivu zpětnou vazbu, ale jen trochu motivace a nakopnutí. Je v pohodě dát lidem přečíst nějakou práci a požádat jen o trochu povzbuzení. Někdy je to opravdu to jediné, co potřebujete. A když budete potřebovat feedback, můžete za nimi přijít taky, nebo za někým jiným. Když s tím ale zrovna bojujete, potřebujete vzpruhu.
Protože když v tom, co jste napsali, nevidíte kvalitu vy sami, uvidí ji určitě někdo další.
Revize starého projektu
Máte-li potíže s momentálním draftem, zkuste místo toho nějakou revizi. Najděte si něco staršího a pusťte se do editací. Třeba něco, co jste odložili ad akta a dosud se k tomu nedostali. Editace totiž zapojuje zcela jiné okruhy ve vašem mozku, než samotné psaní. Aspoň pro mě je to mnohem strukturovanější a logičtější proces.
Editace vám taky jasně říká tohle už jste napsali, teď to potřebujete jenom vyladit. Je v tom tedy silnější pocit již dokončené práce, se kterou potřebujete udělat zcela konkrétní věci. Současně vidíte, jak něco syrového získává skutečný tvar a stává se finálním produktem.
Propište se skrz
„Nemůžete se promyslet psacím blokem, musíte se propsat myslícím blokem.“
Tenhle nechcete slyšet, ale bohužel je obvykle nejúčinnější. A to je zkrátka propsat se na druhou stranu. Přála bych si, aby tohle nebyla ta cesta, aby existoval snadnější způsob řešení psacího bloku. Ale můžu vám říct, že prakticky vždycky, když mám psací propad, tak mi psaní nejde a ztrácím k němu odvahu. Takže nepíšu, protože se na to necítím.
Ale dokud nepíšu, tak ten problém zkrátka nemizí sám od sebe, protože je potřeba s ním něco udělat. Jediný způsob, jak se ohledně vlastní práce cítit lépe, je sednout si k ní a zase toho kus napsat. Dostat se hlavně přes bod příběhu, který mi dělá problémy, takže se dostanu zase tam, kde mě to baví a zajímá.
Tohle je něco, co jsem si kontinuálně musela sama sobě připomínat, tedy že pobývání v tomhle stavu s ním doopravdy nic neudělá. Očividně je zdravé dávat si od psaní nějaké přestávky, ale důvodem pro přestávku je většinou pocit vyšťavenosti a odporu k psaní. Což se samo o sobě nijak nezmění, dokud se k té knize zase nepřiblížíte.
Donutit se opět k psaní bude zpočátku těžké, ale s každým dalším opakováním, nakonec ale něco sepne a vy ten moment hybnosti a nadšení zase získáte.
0 komentáøù