„Dobré knihkupectví je jen nóbl černá díra, která umí číst.“
Terry Pratchett
Stydím se za to, jak dlouho mi trvalo objevit Terryho Pratchetta. Během svých čtenářských začátků jsem se mu vyhýbal – už předtím jsem četl fantasy humoristy, a i když jsem si je užil, nebylo to něco, co bych cíleně vyhledával. Nedošlo mi, že mi uniká to, co je odůvodněně tím nejlepším, co může fantasy nabídnout.
Je těžké popsat Pratchetta nezasvěceným. Jeho práce se většinou odehrávají ve fiktivním světě tvarovaném jako disk, a příběhy mají sklony být detektivkami nebo thrillery smíchanými se zdravou dávkou satiry na lidskou povahu. Jako ty nejlepší práce ve fantasy, cesty s trolly, čarodějkami a nevrlou Noční hlídkou provokují ke zkoumání našeho vlastního světa. Ale to, co ostatní autoři dělají pomocí jemných narážek, koná Zeměplocha kladivem…i lehkými narážkami. Pak vám šlohne šrajtofli.
Zeměplocha je příběh, humor a filosofie v jednom. Nikde jinde jsem se tolik nesmál a zároveň nebyl nucen tak silně a hluboce přemýšlet, zatímco jsem si užíval perfektní zápletku. Nejbližším autorem Pratchetta je Shakespeare. Ano, opravdu.
Teď jádro mého zdůvodnění. Pratchett není jen vtipný, Pratchett je nadčasový. Existuje hodně vtipných autorů. Někteří jsou opravdu super. Pár jich umí člověka přinutit současně i k zamyšlení. Ale většina humoristů, i když jsou výborní, mají problémy s příběhem. Když jejich knihu odložím, pamatuju si smích, ale nemám potřebu se vracet. Jejich vyprávění ve mně nic nenechá – nemají kotvu, jako gravitace, kterou tvoří dobrá zápletka. V krátkosti, nenutí mě – s bledýma očima ve tři ráno – pomyslet si, že si musím přečíst další kapitolu.
Pratchett mi na druhé straně naprosto běžně způsobuje spánkový deficit. Jeho nejlepší příběhy (doporučují Zasr/lanou poštu a Pravdu), mají špičkovou příběhovou naléhavost, které ale přidávají hýřivou vtipnost. Pak, kdyby tohle nestačilo, vás kopnou do hlavy průběžným bolestivým komentářem – nečekaným, tvrdým a rozkošným.
Tohle musí být nejvyšší level fikce. Dělá to všechno, co dělá opravdu dobrá fikce – ale navíc vás to nutí se smát.
Pratchett je bez diskusí nedoceněný. Jeho prodeje jsou solidní, má kupu fanoušků a i tu věc s rytířským titulem. Nicméně si nemohu pomoct, ale vnímám znatelný nedostatek vrcholných literárních ocenění. Jedna British SF Award, jeden Locus, ale žádná Nebula, Hugo, nebo World Fantasy ocenění (často považované za trojici nejvyšších ocenění ve žánrech scifi a fantasy), stejně jako žádné ceny mainstreamu. Je možné, že jsme s ním tak spokojení, že bereme Pratchetta jako jistotu?
Možná je to humorem. Dlouhodobá moudrost Hollywoodu deklaruje, že komici, bez ohledu na inteligenci, prostě vrcholné ceny nedostávají. Když chcete prodat lístky, rozesmějte lidi. Jestli chcete cenu, rozplačte je. Jak řekl kdysi básník: „Nedostává se mi respektu.“
Strávil jsem roky v postgraduálním programu literatury studiem toho, co dělá skutečně dobré psaní. Jediný závěr, ke kterému jsem došel, byl, že takové kursy jsou v bezpečí, protože na tom, co dělá skutečně dobré psaní, se nikdo nikdy neshodne. Nicméně existuje několik věcí, které mají ti nejlepší společné.
Jednou z nich je vědomé užívání jazyky. To Pratchett má – jemine a jak. Každé slovo je voleno s precisností a vyplňuje vtipy jako děti hrající Chubby Bunny (hra, při které si účastníci rvou do pusy vo nejvíce marsmallow).
Dalším prvkem jsou literární narážky. Opět, v tomhle je Pratchett génius, i když místo řeckých klasik cílí na populární kulturu a historii. (Seznam narážek jednotlivých knih v angličtině).
Další mírou skvělého psaní jsou postavy. Bylo by sice snadné tady Pratchetta odbýt kvůli množství jednostranných karikatur, které Zeměplochu obývají, jenže ty obvykle nejsou jádrem příběhů. Hrdinové ve skutečném centru dění mají skutečná srdce, emoce, motivaci a rostou. Například Elánius – pardon, Jeho Jasnost, Vévoda Ankhský, Sir), nenáročný kapitán městské hlídky, je jedna z nejkomplexnějších postav fikce vůbec. Noční hlídka je pak vrcholem linie noční hlídky.
A pak jsou hlavně vtipní. Opravdu, skutečně vtipní. Klaunský make-up nás jen rozptyluje. Nutí nás k úsměvu a odpoutává pozornost od toho hlavního. Prohlašuji, že Pratchett není jen vynikající, ale bezkonkurenční.
Během pěti set let to nebudou nositelé Nobelovy ceny, koho budeme studovat. Bude to tenhle chlápek.
Díky, Sire Terry
Zdroj: BrandonSanderson
0 komentáøù