Zkoušeli jste to horem spodem a pořád to nejde. Četli jste knihy, následovali tipy, provedli jste výzkum a stejně pořád dumáte: Jsem dobrý autor? Opravdu na to mám? Je čas skončit jednou provždy s tímhle nesmyslem.
Roky jsem pozoroval autory, jak si tohle sami dělají. Sám jsem činil to samé. Ničíme se ve snaze dosáhnout něčeho, snažíme se někým stát – a ono to nikdy nefunguje. I když se nám to náhodou podaří, nikdy si nedovolíme to uspokojení z faktu, že jsme se tam dostali. Dáváme si nemožné standardy, závodíme o ceny, a když se k tomu cíli konečně dostaneme, tak posunem cílovou pásku zase o kousek dál.
Jaká to mizerná životní cesta. Pořád strádat. Nikdy se necítit dobře. Samozřejmě, tohle je mezi umělci a spisovateli univerzální pocit, ale já mluvím o mnohem typičtější propasti mezi chutí a talentem, kde se vaše schopnosti prostě nedostaly tam, kam chcete. Mluvím o tom hlodajícím pocitu, který všichni občas máme, pocitu, že něco chybí:
Nejsme to, v co jsme doufali.
Nejsme to, co jsme si přáli.
A nevíme, jak to spravit.
Proč se takhle cítíme?
Protože to, za čím se ženeme, je jen iluze…
Nebuďte dobří, buďte efektivní
Tady je řešení: Nebuďte dobří. Buďte efektivní. Přestaňte zkoušet být dobrým autorem a začněte zkoušet být efektivním.
Proč? Protože „dobrý“ je subjektivní. Nemá význam. „Dobrý“ je artefakt z dávných časů, kdy autoři potřebovali vrátné, kteří posoudí hodnotu jejich práce. V dnešní krajině kreativity je cílem psaní propojení. Ne povrchní svolení. „Efektivní“ na druhé straně, definuje jasný vztah mezi vámi a čtenářem. Cílem je být slyšen, vyslat jasnou zprávu ke konkrétnímu publiku.
Nedávno jsem psal o tom, proč můžete opravdu dosáhnout perfektního psaní, když redefinujete „perfektní“ na „celistvé“. Můžete vytvořit perfektní práci, jakmile se přestanete snažit, aby byla „dobrá“. Dobré nikdy nefunguje, protože každý to definuje zcela jinak.
Je Ernest Hemingway dobrý autor? Co takhle Emily Dickinson nebo J. R. R. Tolkien? Je Anne Rice dobrá? A co Jane Austen nebo E. E. Cummings?
Všichni tito autoři mají své fanoušky a odpůrce, takže když nahodíte slovo „dobrý“, aspoň při diskusi o umění, stává se prakticky nesmyslným. Proto mám mnohem raději slovo „efektivní“. Protože to je to, co reálně říkáme, ne? Že tito autoři, které nazýváme „dobrými“ byli ve skutečnosti pouze efektivní v tom zasáhnout svoje publikum, ať už to byli literární kritici, určitý typ čtenáře, nebo masy. Takže být „efektivní“ se ukazuje jako lepší cíl než být „dobrý“. Samozřejmě se vám to může zdát jen jako hra se slovy a drobná významová odlišnost, ale já si to nemyslím. Když o něčem říkáme, že je to „dobré“, je za tím předpoklad existence univerzální „dobrosti“.
Kdo by nechtěl být dobrým autorem? Kdo nechce, aby se mu říkalo, že jeho umění je dobré? Všichni tohle chceme, ale problém je, že takové hodnocení je prostě nejasné. Co mm rád já a vy bude nejspíš odlišné. Takže proč místo „dobrého“ necílit na „efektivní“?
„Efektivní“ předpokládá objektivitu. Když se například zeptám, jestli byl nějaký text efektivní, je třeba položit ještě další otázky:
Efektivní vůči komu?
Pro koho to bylo zamýšleno?
Efektivní jak?
Jaké jsou standardy, proti kterým tu efektivitu měříme?
Efektivní v čem?
Jaký byl účel té práce?
Čeho se autor snažil dosáhnout?
Nestojí za ztracený čas snažit se být dobrým. Je třeba mířit právě na efektivitu.
Benefity toho býti efektivním
Nejlepší na efektivitě je to, že se dá měřit. Pokud máte jasné odpovědi na otázky položené výše, budete vědět, jestli je vaše psaní efektivní. Budete vědět, co udělat dál, když nebude. „Dobré“ tímhle způsobem nefunguje. Neexistuje žádný způsob známkování, takže nikdy nevíte, jestli jste ten cíl splnili.
Rozumějte tomu, že vaším cílem jako autora nikdy není zasáhnout každého. Taková osoba neexistuje. Pokud se pokusíte zasáhnout každého, skončíte tak, že netrefíte nikoho. Protože nikdo nechce to, co je pro každého. Všichni chceme něco, co je napsáno pro nás. Vaše psaní, pokud má být efektivní, musí být personalizované. Musí se čtenářem rezonovat. A to se nikdy nestane, pokud zkoušíte psát pro každého.
Efektivní psaní začíná otázkou: Pro koho tohle je? Jakmile máte jasno v obecenstvu, bude mít lepší představu o tom, jak bude vypadat úspěch (tedy co bude znamenat ta efektivita). Je efektivní, pokud bylo sdělení přijato. Pokud osoba učinila tento krok, odpověděla, nebo udělal zkrátka to, co jste vy chtěli – i kdyby to bylo jen usmát se nebo poděkovat.
Pokud zpráva nebyla předána, pak jste neefektivní. Pokud neslyšíte nic od čtenáře, pokud se kniha neprodává, pokud lidé nejednají, pak to nefungovalo. Selhali jste, minimálně v předání poselství. Je čas zkusit to znova. A proto je to tak důležité. Můžeme sami sebe klamat v myšlení, že jsme efektivní autoři, když jsme přitom pouze „dobří“ a ženeme se za nějakou neviditelnou ideou kvality – iluzí.
Nedělejme to. Buďme praktičtí. Psaní je o propojení a komunikaci. Takže rozklíčujte, co je potřeba na to, aby se vaše slova spojila s těmi správnými lidmi a neprodávejte se lacino při zkoušení býti „dobří“. Je to ztráta času a budete se akorát cítit mizerně.
0 komentáøù