Seriál Arabela je pro mnohé seriálem jejich dětství a jedním z vrcholů tvorby režijně scénáristického dua Miloše Macourka a Václava Vorlíčka. Tito dva pánové mají na svědomí takové skvosty jako Což takhle dát si špenát, Jak utopit doktora Mráčka, Kdo chce zabít Jessii?, Dívku na koštěti nebo „Pane, vy jste vdova“.
Nedávno jsem si Arabelu zopakoval a bohužel jsem se zcela zhrozil. Dost mě to mrzí, ale ten seriál je ukázkovou sbírkou vynikajících fantasy nástrojů, které jsou ovšem využívány čistě účelově a postavy se rozhodují dle režijních požadavků, nikoli logiky vývoje.
Neomezená moc s neomezeným přístupem
Ikonickými předměty seriálu jsou kouzelný prsten a kouzelný či cestovní plášť. Kouzelný prsten poskytuje svému aktuálnímu nositeli zcela neomezenou moc a plní všechna jeho přání pouhým otočením na prstě. Přístup k této síle má přitom naprosto kdokoli, kdo jej zrovna má držení. Jeho moc není jakkoli omezená na počet přání denně, dovede změnit podobu čehokoli, vykouzlit auto, jídlo a změnit jak drobné předměty, tak celý královský palác na mrakodrap. Nechybí ani lokální vracení času či teleportace samotného nositele nebo dalších předmětů.
Původně jej nosí výlučně čarodějové, postupně si jej vyzkouší i Arabela, Xenie, Petr a Honzík s Mařenkou. Docela tristní je skutečnost, že takto mocný nástroj je i v pohádkové říši velmi dostupný a nepodléhá jakékoli kontrole nebo ochraně. Theofila Viga lze vzhledem k jeho „akčnosti“ kdykoli a kdekoli omráčit a prsten mu sebrat. V zásadě se tak může neomezeným vládcem všeho stát kterýkoli zbrojnoš nebo osazenstvo hradu, případně libovolný vetřelec.
Móda ptáků a otevřených oken
Další funkcí typickou pro pohádkovou říši je schopnost prakticky kohokoli praktikujícího magii proměnit se v krkavce či havrana. Je toho běžně schopen Rumburak, čarodějnice i ježibaba (ta to udělá jen jednou v pokračování). Kupodivu ale tato dovednost není patrná u pana Viga, ačkoli je Rumburakovým nadřízeným a dvorním čarodějem království. Měl by tedy mít minimálně srovnatelné schopnosti, pokud možno ale rozsáhlejší.
V pokračování je tento dvorní čaroděj a králův rádce aspoň schopen namíchal lektvar, který promění osobu ve vítr, tady je ovšem bez prstenu nebo pláště naprosto k ničemu.
Při obecné známosti této dovednosti čarodějů je nadmíru podivné, že jsou v celém hradě systematicky držena otevřená okna. Idiocie tohoto nastavení je patrná tehdy, když Rumburak stíhá Arabelu a čarodějnici pošle pro cestovní plášť se slovy: „Vigo má ve skříni dva, ať jste rychle zpátky.“
Plášť je bez překážek ukraden a Vigo se jen podivuje nad tím, že mu někdo vypáčil skříň s tak cenným artefaktem. Stejně tak může Rumburak s bez problémů přepadnout královnu, proměnit ji v hrdličku a nahradit ji čarodějnicí. Mimochodem čarodějnice má schopnost měnit několik podob – královna (poté, co je proměněna jednou), pak vlastní pohádkovou verzi a modernější (uklízečka). Opět zajímavé, že takto nefunguje žádná jiná postava.
Využitelnost a nevyužitelnost kouzelných předmětů
V seriálu figurují i další kouzelné věci, jejich použití je ovšem velmi podivné. Když si Arabela přinese do pohádkové říše fotku Petra, Vigo ji věnuje kouzelnou hůlku se slovy „Tu tyčinku vám nechám, jejím dotekem povolí i kámen“. Arabela ji využije při svém útěku od Rumburaka poté, co ji unese na hrad v lesích.
Rumburak ji zamkne do komnaty a odletí pro náhrdelník, který po něm chce. Arabela pomocí hůlky projde dvakrát skrze dveře, chopí se prstenu, pláště a zmizí do říše lidí. V celém zbytku seriálu už ovšem hůlka použita není, ačkoli není nijak řečeno, že by už nefungovala a nejsou vymezeny její celkové možnosti.
Zvláštním případem je i křišťálová koule. Jednu má Vigo, druhou najde Rumburak v opuštěném hradě po čaroději Chechotovi (Vigův předchůdce). Je použita dvakrát na nalezení Arabely. Vigovi tu jeho vyhodí z okna falešná královna, když chce Arabelu vypátrat.
Nikoho však ani nenapadne s ní zkusit najít Rumburaka, když se nechal ježibabou proměnit z vlka zpátky a utekl, čehož je svědkem Vigo i s oběma princeznami. Ty to pouze u oběda nevzrušeně oznámí otci, který je překvapen, že čaroděj neplní své nové povinnosti.
Idiocie lidí versus kouzelné předměty
Při počínajících kontaktech mezi říší pohádek a světem lidí se lidem nevyhnutelně dostanou do ruky kouzelné věci – prsten, cestovní plášť a létající kufr. Když se Arabela usadí u Majerových, schovají s Petrem všechny věci do kufru do garáže. Pak si prsten vezmou na večerní procházku městem, během které se podívají do pokoje, ve kterém byl Rumburak.
A Petr vezme naprosto bez problémů ten samý plášť – který navíc Arabela označí jako cestovní – a bez přemýšlení zapne knoflík. A ještě se tento technik při jejím varovném výkřiku ptá, proč by to neměl dělat.
Podobně pitomá je situace, kdy si vybavení půjčí Honzík s Mařenkou a vydají se na výlet. Do říše pohádek pak zmizí z vlakového kupé. Dobře, beru skutečnost, že když se tito dva ocitnou v pohádce, tak ji chtějí prozkoumat. Dostanou se k ježibabě, která plášť zavře do skříně.
Následně se Petr stane ústředním bodem modernizace říše a Xenie posléze promění vzbouřené občany v auta. To trefí i ježibabu a Honzíka s Mařenkou zachrání před lopatou a pecí. Jenže při opouštění chaloupky na plášť úplně zapomenou, a když se pro něj s Petrem vrátí, už ho sežraly myši.
Odvolatelnost trestu a naprostá pasivita dobré strany
Trable příběhu začínají tím, že Karel Majer zastřelí mluvícího vlka a Rumburak jde kvůli tomu na kobereček. Královna mu přisoudí za trest podobu vlka, kterého má takto nahradit. Vigo jej otočením prstenu promění. Mimochodem, Rumburak v jednom z posledních dílů promění střepy rozbitého poháru na kata. Je tedy s podivem, že kouzelný prsten neumí stvořit mluvícího vlka.
Co je ale trest platný, když Rumburak vzápětí požádá čarodějnici a ježibabu o pomoc a během pár vteřin je opět člověkem. Když pak s čarodějnicí letí na koštěti někam do lesů, přelétá se smíchem přímo nad Vigem, který má zrovna s princeznami hodinu gramatiky.
To ho Vigo nemůže zastavit? Ani ho nenapadne poté vypátrat, kam uprchlý čaroděj utekl? O volně přístupném hradu plném sluhů a sbírce kouzelných věcí ani nemluvě. Absolutní pasivita a naprostá neschopnost dobré strany provést jakoukoli vlastní akci v tomto příběhu skutečné zaráží.
Příkladem budiž záměna královny, která při příletu čarodějnice a Rumburaka ani nezavolá stráže, Rumburakovo chování jen označí za drzost a pak pokojně vyčká, až ji čaroděj prstenem promění v hrdličku.
Vtipná je také skutečnost, že přestože se falešná královna chová naprosto jinak, má na tváři bradavici a mluví zcela odlišným hlasem, nikdo se nad jejími projevy nepozastaví. Celá říše pohádek tak v zásadě spoléhá na to, že se všichni budou chovat podle zákonů a nařízení a je zcela bezbranná proti jakékoli rebelii.
Dost možná vrcholem je to, když Rumburak vpadne k Majerovým v momentě, kdy jsou tam prakticky všichni včetně krále a Viga. Jediná reakce je leknutí Arabely (pak je proměněna v růži). Za celou tu dobu na Rumburaka nikdo nezareaguje a všichni v pokoji se nechají bez odporu proměnit v kámen.
Jak to říci jednoduše? Pokud se budete něčím inspirovat stran fungující konstrukce a konzistence příběhu, Arabelu, prosím, vynechte.
0 komentáøù