Máte pocit, že se vám vaše kniha zcela vymkla kontrole? Při slově „revize“ máte noční můry, protože celý tento proces je jen jeden velký zmatek? Právě pro tyto stavy mám pro vás malý revizní hack, který mi ušetřil spoustu hodin času a ztraceného spánku.
Jakmile zkusíte frankensteinovskou metodu, už nikdy se nevrátíte ke svým starým postupům.
Revize mohou být skutečně zmatené. Osobně jsem člověk milující checklisty a čisté, neposkvrněné dokumenty. Nikdy jsem proto neměla ráda proces revidování, protože se stával obrovským chaosem.
Potřebujete sledovat změny, vaše stránky se mění v abstraktní kresby, u okrajů se hromadí komentáře a všude se motají nedokončené podzápletky. Roztrhané kusy scén se pak toulají celým rukopisem jako trosky po hurikánu.
Nemám to ráda, proto jsem vytvořila metodu Frankenstein. Dobře, pravděpodobně jsem ji doopravdy nevymyslela, asi se tu kolem motala od dob Mary Shelley. Ale rozhodně jsem si ji zamilovala, takže se o ni s vámi dneska podělím. Pro případ, že trpíte podobnou fobií z revidování.
Proč se to jmenuje Frankensteinova metoda? No, co vás napadne při pohledu na Frankensteinovo monstrum? Já osobně si vzpomenu na postavu složenou se sešitých částí jiných lidí. A právě v tom spočívá proces revize.
Takže místo toho, abyste váš rukopis revidovali nebo ho přepisovali v rámci toho samého dokumentu, sešijete jeho části znova ve zcela novém dokumentu. Teď vám to popíšu krok za krokem.
TIP: Funguje to lépe, když máte víc než jeden monitor, ale můžete si také rozdělit pracovní plochy nebo okna na jednom monitoru.
První krok – otevřené aktuální verzi rukopisu
První nebo momentální verzi otevřete v jednom okně. Tohle bude text, ze kterého budete části přebírat. Neměl by se jakkoli měnit ani být editován a to po celou dobu revize. Přemýšlejte o něm jako o uzamčené verzi.
Druhý krok – nový čistý dokument
Na druhém monitoru si otevřete nový a zcela čistý dokument. Z něj postupně vznikne nový rukopis. Pojmenujte ho proto tak, abyste ho snadno identifikovali – například název a pak „frankenstein“ verze. Sama ho pojmenovávám „přestavba“, z důvodů, které budou jasné za chvíli.
Třetí krok – přestavte váš příběh
Jak budete během revize postupovat, budete do něj kopírovat věty, odstavce a nejspíš i celé scény z prvního dokumentu. Pravděpodobně nebudou mít stejné pořadí, proto je na místě do původního rukopisu nijak nezasahovat. Můžete si tak pohodlně vybírat, co použít a co ne.
Jakákoli část, která v druhé verzi zatím chybí, se dá během tohoto procesu pohodlně dopsat. Nebo si tam můžete dát jen značku, abyste věděli, co tam bude později patřit. Je to jen na vás. Může se jednat o celé scény, podzápletky, nové linky nebo jen kusy dialogů.
Osobně ráda začínám skutečně od začátku a postupuju chronologicky, takže kopíruju a vkládám části z prvního draftu a dopisuju to, co ještě není. V základu tak přestavuju příběh podle storyboardu, který jsem si k tomu předtím vytvořila.
Čtvrtý krok – sešívání částí dohromady
Jak budete části textu kopírovat za sebou, asi si všimnete jejich nesourodosti. Konce a začátky si totiž nebudou úplně rozumět, takže text nebude plynulý. Proto je třeba připsat „sešití“.
Jestli jste například vzali scénu od konce a teď je blíž začátku, potřebujete ji upravit, aby ladila se svým okolím. Třeba odstraněním odkazů na dějové zvraty, které přijdou až později. Případně postavy, které ještě nebyly představeny.
Pátý krok – opakujte až do vlastní spokojenosti
Třetí až pátý krok budete muset mnohokrát opakovat, až budete mít text hotový. Tak tedy získáte frankensteinovskou revizi. Nejspíš si ji budete muset ještě několikrát projet a lehce poupravit, aby vše plynule navazovalo a nevisely vám z toho žádné osamělé prsty nebo jiné kousky tkáně.
Tahle metoda mě okouzlila svou organizovaností a možností kontroly nad oběma částmi. Navíc stavím příběh z nuly a z původního draftu jen kopíruju, místo abych ho přepisovala. Obecně mi to pomáhá vidět příběh mnohem jasněji, stejně jako lehce opouštím části, které se do nové verze nehodí.
Je mnohem těžší kus textu úplně smazat, než ho jen nepřidat do nové verze. Je to tedy takový malý psychologický trik, pokud máte s tímhle problém. Jakmile něco trvale mažete, máte pocit ničení vlastní tvrdé práce. Kdy to jen nezkopírujete, víte, že to tam pořád někde je a v původní verzi to má své místo. Nikoli však v nové.
0 komentáøù