„Je rozdíl mezi tím znát cestu a skutečně po ní jít.“

Morpehus, Matrix

Pokud se často perete s tím naplnit svoje psací cíle, často se setkáte s prostou radou, abyste prostě psali. Technicky je to přesně to, co potřebujete dělat. Nicméně asi se mnou budete souhlasit v tom, že to není vždycky tak jednoduché. Někdy byste si raději četli, jindy zase hráli na počítači. Jindy se pak chcete jen natáhnout na koberec, pozorovat větrák na stropě a vnímat ubíhající existenci na této planetě.

Pointa je, že to není tak jednoduché jak jen říct si, že máte psát. Protože vy víte, že máte a potřebujete psát. Problém totiž je, že vědět, co máte dělat, a skutečně to dělat, jsou dvě velmi odlišné věci, aspoň pro mnoho lidí.

Ne vždycky skutečně pracujeme na věcech, ve kterých se chceme někam posunout, protože máme špatné návyky. Místo toho, abychom otevřeli textový editor, podíváme se na Twitter nebo začneme sledovat Youtube. To platí i pro návrat k práci po obědě, posunutí budíku místo vstávání a další situace.

Způsob, jak tohle spravit, je vytvoření dobrých návyků a redukce těch špatných. Což zní velmi očividně. Klíčem je ovšem nikoli zjištění toho, co udělat, ale jak to udělat.

Jak vlastně návyky fungují?

Kromě jiných publikací na to odpovídá kniha Atomové návyky od Jamese Cleara, kde se noří právě do mechanismu vzniku nebo zániku návyků.

Chci se dotknout 3 hlavních bodů:

Vítězství systémů nad cílem

Tvorba dobrých návyků

Zlomení těch špatných.

Systémy kontra cíle

Ať už máte cíl nějaký denní počet slov, vyhrát NaNoWriMo nebo vydat bestseller, většinou máte v psaní nějaké cíle. Problém je, že je lepší soustředit se na systém, než na cíle.

Proč? Jak Clear dokazuje, ti, kteří uspějí, i ti, kteří selžou, mají naprosto stejné cíle. V psaní, pravda, nejsou vyloženě vítězové a poražení. Ale jsou tu ti, kteří nějak uspějí a ti druzí.

Bez ohledu na snahu napsat román nebo povídku chtějí asi všichni napsat denně kus textu. Kdokoli se účastní NaNoWriMo, je veden touhou napsat za měsíc 50 000 slov, ideálně dokončit knihu. A každému by se zamlouvalo napsat něco, co se bude zatraceně dobře prodávat.

I když jsou ale tyto cíle většině společné, někdo uspěje, někdo nikoli. Tohle vede k závěru, že právě cíle váš úspěch neurčují.

Určují ho vaše systémy. Ty jsou jako hráč basketbalu, který bude celý zápas jen sledovat výsledkovou tabuli, místo aby se přímo zapojil do hry. Začněte tedy věnovat skutečnou pozornost tomu, jak reálně trávíte čas, ve kterém byste mohli psát.

Máte nastavený systém, který psaní podporuje, nebo mu naopak překáží? Když se na ten systém zaměříte z hlediska potenciálních chyb, asi jich, stejně jako já, najdete hodně.

Nemusíte ovšem měnit všechno najednou. Reálně byste ani neměli. Clear poukazuje na to, že pravidelná změna 1 % vašich návyků má 37krát větší šanci na zlepšení během 1 roku. Nejsme tedy teď zaměřeni na výrazné změny. Zaměřme se na malé, ale kontinuální a tedy udržitelné. Tam začíná systém atomových návyků. Jsou titěrné, ale dohromady vytváří základ pro něco obrovského.

Základ je celkem jednoduchá myšlenka zdůvodňující vítězství systémů nad cíli:

Nestoupáte na úroveň svých cílů, ale padáte na úroveň svých systémů.

Pokud máte za cíl napsat do konce měsíce román, nedělá to z vás úspěšného spisovatele. Ale fungující systém, díky kterému napíšete víc a lépe, už ano.

Tak teď už víme, že potřebujeme sestavit produktivní systém, ale z čeho se takový systém skládá? No, jeho složkami jsou právě návyky. Otázka tedy skutečně zní Jak vytvoříme ty dobré a zbavíme se špatných?

Pro obě tyto akce je potřeba vědět, jakým způsobem se návyky formují a jak pracují. Ačkoli je lidská psychologie v tomto ohledu dosti komplexní, lze je rozebrat na 4 jednoduché kroky.

• Podnět
• Touha
• Odpověď
• Odměna

Podnět je katalyzátorem návyku a zahajuje ho. Pokud jste zrovna uprostřed psaní a na mobilu vám vyskočí nějaké upozornění, zahájí tento podnět vaše toužení. Opravdu totiž chcete vědět, co se děje. Odpovědí je skutečný návyk.

Objeví se upozornění, spustí touhu vědět, co se stalo, vaše reakce je kontrola telefonu. Odměnou je kromě zůstávání v obraze pozitivní posílení způsobené samotným provedeným tohoto návyku. V tomto případě je tedy uspokojením to, že víte, co se stalo a váš mozek si udělá poznámku. Zkontrolujeme telefon a jsme spokojení, je to forma uspokojení.

A protože to takhle proběhlo jednou včetně uspokojeni, mozek bude předpokládat, že to bude stejné i v dalším případě. To celý proces posílí a vytvoří zlomyslný kruh. Takže protože jste jednou dostali tu odměnu a pocit spokojenosti, budete si telefon při každém upozornění kontrolovat i příště, i když zrovna píšete.

Tohle je způsob, jakým se formují návyky, které navíc posilujeme každý den, aniž bychom měli tušení, že něco takového provádíme.

Když už ale rozumíme tomu, jak fungují, můžeme to použít ve vlastní prospěch, vytvořit dobré a zlomit špatné. Proto Atomové návyky přichází se 4 zákony behaviorální změny.

• Očividnost
• Atraktivita
• Jednoduchost
• Uspokojivost

To znamená 4 kroky budování návyku, kdy každý krok souvisí s jednou zákonitostí.

Udělejte to tak, aby podnět byl zřetelný, touha atraktivní, vaše reakce jednoduchá a odměna uspokojivá.

Pojďme se ale pro konkrétnost podívat na příklad.

Ranní psaní

Řekněme, že si chci vytvořit návyk, že psaní bude první věc, kterou ráno udělám. Tyhle strategie můžete použít pro jakýkoli návyk, ale tady se bavíme o psaní.

Začnu tím, že udělám podnět velmi zřetelným. Třeba tak, že nastavím textový editor, aby se spustil hned po startu systému či zapnutí počítače. Jakmile tedy otevřu počítač, kouká na mě konkrétní obrazovka. Podnět „začni psát“ je naprosto evidentní.

Zadruhé jsme mluvili o tom, aby toužení bylo atraktivní. Pro hodně lidí je však pohled na prázdnou stránku naopak velmi děsivý a radši ji zavřou. Místo skoku k novému psaní je tak lepší začít čtením toho, co jste napsali včera. To je vynikající start pro nová slova, protože pokračujete, nezačínáte.

Je to jedna z možností, jak udělat touhu skutečně atraktivnější. Další krok, tedy reakce, musí být jednoduchý. V tomhle případě jde o skutečné bušení do klávesnice. Faktem ale je, že psaní je náročné ze své podstaty, takže tady asi žádné zkratky nenajdeme.

Můžeme si však trochu pomocí aranžováním psacího okolí. Tedy aby všechno kolem vás podporovalo tu akci, ke které se chcete dostat. Základem u psaní je absence čehokoli rušivého. Dejte mobil někam stranou, vypněte internet a směrujte soustředění jen na psaní.

Teď už potřebujeme jen to, aby byla odměna skutečně uspokojivá. Náš mozek takové věci dělá totiž hrozně rád. Proto trávíme nekonečné hodiny stavěním hezkých věcí v Minecraftu, organizujeme si knihovny, čteme komentáře ke knihám nebo cokoli jiného. Nic z toho není reálné produktivní, ale je to uspokojivé. Proto ty věci děláme pořád dokola.

Jak tedy učinit psaní atraktivnějším?

No, můžeme trochu těch dalších věcí přidat do samotného psaní. Jedna z věcí, kterou lidé univerzálně vítají, je viditelný grafický indikátor pokroku. Najděte si tedy nějakou metodu, jak přesně vidět, kolik jste toho ten den napsali. Hodně editorů má vlastní měřáky.

Těmito kroky postupně vytvoříte pozitivní návyk. Podnět musí být zřetelný, touha atraktivní, vaše reakce jednoduchá a odměna uspokojivá. Samotný vznik návyku ale není konec cesty.