Co všechno čeká Drawka nra Tar-Enor během první návštěvy Soranu?

Zjisti víc

 

 

Ellen Brock: Jak napsat prolog knihy?

Ahoj lidi, tady je Ellen Brock, editorka. Dneska se s vámi chci pobavit o prolozích. Asi jste už zaslechli, že je literární agenti nebo redaktoři nenávidí. Pravda je však trochu komplikovanější. Pravdou totiž je, že prology nejsou obvykle moc efektivní. Většinou je to kvůli způsobu, jakým ho autoři vystaví.

Často ho používají jako metodu, jak na čtenáře vrhnout nějaké pozadí postavy nebo prostředí, aniž by tím museli zaneřádit první kapitolu. Bohužel právě tato infokupa nebude v prologu moc dobře fungovat.

Je to proto, že čtenáři na světě ani postavách zatím nezáleží, takže nemá důvod do nich nijak investovat svou pozornost. Vysvětlování ho tedy nezajímá. Prolog s pozadím je efektivní, k čemuž se dostanu o něco později.

Chci ale začít diskusí o několika typech prologů, které jste dost možná nikdy nezvážili. Dobrým příkladem je začátek Welcome to Knightville od Josepha Finka a Jeffreyho Cranmera.

Historie města Knightsville je dlouhá a komplikovaná a sahá zpátky tisíce let až k prvním lidem v poušti. Nic z toho tady nebudeme rozebírat. Stačí říct, že je to město jako mnohá další s radnici a kuželkami, Desert Flower Bowling Alley a zábavním komplexem. A taky restaurací, Moonlight All Night Diner a Ralphovým obchodem. A taky samozřejmě lokálním rádiem, které mluví o všech novinkách, které jsou nám dovoleny. Ze všech stran ho obklopuje prázdná plocha pouště. Je to, možná, hodně jako u vás. Může to být podobné víc, než byste přiznali. Je to přátelská pouštní komunita, kde je slunce horké, Měsíc je krásný a záhady se nám prohánějí nad hlavou, zatímco spíme. Vítejte v Knightsville.

Tohle je celý prolog knihy. A i když nám neposkytuje moc konkrétních informací, perfektně určuje tón knihy, typ humoru a co se dá od dalších kapitol čekat. Právě tohle je vynikající funkce, kterou může prolog zastat.

Máte-li tedy příběh v jedinečném tónu a prostředí, můžete ho takto nastavit od začátku. Normálně byste asi takhle nad prologem neuvažovali. Chtěla jsem to ale zmínit jako možnost, jak tento typ textu použít.

I když je riskantní používat prolog pro pokrytí pozadí postav, jsou případy, kdy je to skutečně velmi efektivní. Třeba když to neví postava, ale potřebujete to sdělit čtenáři. Může dávat smysl použít scénu v prologu k nástinu informací o světě či dalších postavách, protože jinak byste to nemohli zapracovat do příběhu.

Prolog je také dobré použít tehdy, pokud se něco důležitého událo v historii světa nebo přímo postavám. Tak to totiž zaujme čtenář víc než během první kapitoly. V takovém případě bude prolog plnit funkci háčku pro čtenářovu pozornost.

Chcete-li do prologu přidat pozadí, existuje několik způsobů, jak zaručit, aby zůstal čtenář zapojen.

V první řadě jde o emoční propojení s postavou pomocí introspekce nebo dodání nějakého smyslu motivaci postavy. Zadruhé můžete přidat další háčky.

Většina prologů využije kombinaci obou těchto technik. Už jsme mluvili o háčcích na první stránce a v první kapitola. Ještě se ale podíváme na prolog, který využívá čistě prvky záhady a je stále velmi efektivní.

Výborným příkladem románu, který využívá emoční propojení k udržení čtenáře, je Cesta králů od Brandona Sanderona. V prologu dostáváme hodně klíčových prvků pozadí a také důležité koncepty pro samotný příběh. Nečeká se však, že nás budou tyto věci hnedka zajímat.

Místo toho nám Sanderson nabízí postavu, do které lze emočně investovat, takže se budeme soustředit i na pocity, nejen to, co se zrovna děje. Tohle je důležité, protože v tom momentě nás začnou zajímat i věci, které by nám jinak přišly nejspíš nudné.

Ale já jsem přežil, pomyslel si Kalak, dal si ruku na srdce a pospíchal na místo, kde se měli setkat. Tentokrát jsem opravdu přežil.

Bylo to nebezpečné. Když zemřel, poslali ho zpátky. Neměl na vybranou. Když přežil Prokletí, předpokládalo se, že se vrátí také. Zpátky na to místo, kterého se děsí. Na to místo bolesti a ohně. Co kdyby se prostě rozhodl… že tam nepůjde?

To jsou nebezpečné myšlenky. Možná až zrádcovské myšlenky. Přidal do kroku.

I když je role prologu předat informace, Sanderson nečeká, že nás to bude hnedka zajímat. Proto je předává skrze postavu, ke které se vážeme emocemi a tedy i pozorností. Záhada je totiž jako háček velmi efektivní.

V Pilířích země od Kena Folletta nemáme v prologu postavu, se kterou by se šlo ihned propojit. Je však vzneseno několik otázek, které nás velmi zaujmou už jen tím, jak je ten prolog napsán.

V davu panovala nezvyklá nálada. Zpravidla měli věšení rádi. Vězeň byl obvykle zloděj a oni zloděje nenáviděli s upřímností lidí, kteří si museli svůj majetek tvrdě vydřít. Jenže tenhle zloděj byl trochu jiný.

To okamžitě vyvolává otázku, protože čtenář chce vědět tu odlišnost. To je háček, který čtenáře nutí číst dál. Jak prolog pokračuje, Follett přidává další háčky a náznaky, aby udržel čtenářův zájem.

Těsně předtím, než je muž oběšen, zazpívá k davu směrem k malé dívce. Čtenáře tak okamžitě začne zajímat, kdo ta dívka je a co ji s mužem spojuje.

Jakmile je popraven, dívka prokleje všechny přítomné. Tím vyvstávají další otázky, které lákají čtenáře do celého příběhu. Je prokletí skutečné? Co vlastně znamená? A jak ovlivní přítomné lidi?

Jak v Cestě králů, tak i v Pilířích země si čtenář prolog užívá. Ačkoli dostávají informace o pozadí, zjišťují i klíčové informace samotného příběhu. Užívají si tak proces četby, což je při psaní prologu třeba mít na paměti.

Hodně zajímavým příkladem vyvstávání otázek je prolog knihy Božská tajemství Jajanek od Rebeccy Wells. V tomto případě to totiž není samotný prolog, co vytváří háček, ale přechod mezi prologem a první kapitolou.

Prolog sám je velmi krátký, soustředí se na hlavní hrdinku Cydu jako dítě. Představuje její matku Vivi a Cidinu zkušenost s vyrůstáním v prostředí Jajanek. Přečtu jen poslední větu prologu a první z první kapitoly, abyste viděli jak jejich přechod vytváří háček.

Cyda Walker věděla, že nikdy nebyl čas, kdy nebyla milována. Stepující matka, která zneužila dítě. Tak nedělní New York Time z března 1993 nazvaly Vivi.

Právě rozpor mezi tím, jak se Cita cítí jako milované dítě a to, že její matku někdo nazve násilníkem vytváří velmi silný háček. Okamžitě přemýšlíme nad jejím vnímáním vlastní matky, co se skutečně stalo a jestli ji tedy matka zneužívala či nikoli.

Pokud zvažujete ve své knize použití prologu, je tu několik věcí, na něž je třeba pamatovat a mohou vám pomoct. Jestli ho chcete použít na ukázku stylu či prostředí, je to ten úplně první.

Obecně je dobré je udržovat krátké a vydatné. Nechcete, aby se u něj čtenář nudil a ztratil zájem o další vývoj. Potřebujete ho svým stylem a dějem zachytit, což se nejspíš stane jen u několika odstavců, nejvíc několika stránek.

Chcete-li pokrýt pozadí, použijte emoce či záhady, které vzbudí další zájem. Použití prologu neznamená, že nepotřebujete háček. Chcete čtenáře zachytit a ponořit ho do příběhu. Vyvstávání otázek a vytvoření emočního zapojení jdou pak vynikající možnosti, jak toho docílit.

Zdroj: EllenBrock

Upozornění: Veškeré návody, tipy a rady ohledně psaní je na místě brát právě jako rady a tipy, nikoli neotřesitelnou pravdu vytesanou do kamene. Je možné je porušovat a mnoho úspěšných autorů to dělá. Prvním krokem k funkčnímu porušení pravidla je však jeho dobrá znalost aneb Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit;-)

Související články

Jenna Moreci: Jak dovést lidi k přečtení vaší knihy

Jenna Moreci: Jak dovést lidi k přečtení vaší knihy

Ahoj všichni. Jestli se koukáte na moje videa, nejspíš píšete knihu. Jinak, proč jste tady? Jestli je to moje dokonalá krása, která vás přitahuje k mému kanálu, moje delikátní ženská citlivost? Nejspíš ne. Protože jste nejspíš autor, asi víte, že je tu jedna otázka,...

Nejlepší fonty na obálku podle žánru knihy

Nejlepší fonty na obálku podle žánru knihy

Fonty jsou nezpochybnitelně jednou z nejdůležitějších věcí, které se objevují na knižní obálce – poměrně často jde o „make or break“ faktor, tedy součást, která knihu buď vynese do výšin, nebo pohřbí 6 stop pod zemí. Použitý font bude z velké části záležet na žánru...

Líbí se ti článek? Lajkni / sleduj / sdílej, ať ti nic neuteče.

Jestli ti dokonce nějak pomohl v psaní nebo tě přivedl na nějaké další myšlenky, zvaž podporu webu.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *