Vetinari: „Chceš do arény oštěp a nebo meč?“
Mrakoplaš: „Me…me….me…me….“Barva kouzel
Když jsem pracovala na několika vedlejších postavách, rozhodla jsem se, že jedna bude koktat. Pak jsem musela přijít na to, jak napsat koktavého. Naštěstí pro mě mám dostatečné zdroje – jeden z největších je můj otec, který koktá celoživotně.
Ještě než ale skočíme k výkladu právě o koktání, je tu jedno důležité pravidlo pro psaní jakéhokoli dialogu:
Nepřehánějte to s fonetikou
Je to základní pravidlo, které respektuje čtenářskou míru tolerance. Nikdy byste neměli psát řeč přesně tak, jak je pronášena, pokud píšete postavu s přízvukem nebo koktáním, protože tím čtenářům odpálíte mozek. Narazila jsem na jednoho bloggera, který nadšeně prohlásil: „že d-d-doporu-č-čuje ps-psát ko-ko-ko-koktání takhle“ a pak napsal tímhle způsobem celý článek. Skoro jsem na něj najala vraha – buďto aby zabil jeho, nebo mě, to už bylo jedno.
Váš čtenář není tupý, takže stačí občas připomenout, že postava koktá. Čtenář už si v mozku potřebná místa doplní a nikdo nechce číst něco, co je napsáno přesně jako zvuky koktání.
Takže jak napsat vlastní koktání? Náš příliš nadšený kamarád d-do-doporučuje pomlčky, ale je to ta nejlepší cesta? Opravdu takhle zní koktání?
Ve skutečnosti totiž existují tři typy koktání: opakování, prodlužování a bloky. Protože většina autorů nejspíš použije jen jeden typ, chci se soustředit na bloky, protože mám člověka uvnitř. Koktání mého otce má podobu bloků. Když jsem si s ním sedla a zasypala ho otázkami, shodli jsme se u psaní koktání na tečkách:
P…p-říklad
Tečkování musí být jednoduché a pomlčky mohou taky pomoct, ale mému otci se tohle líbilo nejvíc, protože elipsa teček (…) vytáhne první zvuk a pomlčka vás hodí přímo do slova. Tahle fonetická stavba reprezentuje zvuk koktání poměrně dobře.
Pro čtenáře ovšem potřebujete určitý kompromis. Koktání se častěji objevuje několikrát před konkrétním slovem (p…p…p…příklad). Jenže tohle bude čtenáře dost frustrovat, takže si myslím, že jedna elipsa a jedna pomlčka sdělí koktavost postavy naprosto jasně a účinně.
Pravidla pro koktání
- Projevuje se první hláskou slova – neobjeví se uprostřed.
- Děje se na prvním zvuku, ne celé první slabice (P…p NIKOLI pří…pří)
- Nepište koktání více než jednou ve větě nebo třikrát v jednom odstavci. V případě vypjatých situací můžete počet lehce navýšit, ale nedělejte to moc často.
- Vyberte si asi 3 – 7 zvuků, se kterými má vaše postava problém. Koktaví lidé mají stálou tendenci zasekávat se u konkrétního zvuku (můj otec to má na b, p, k, w a a)
- Lidé, kteří koktají, mají sklon se vrátit a udělat tzv. „sprint“, když dorazí k bloku. Například „Chci, abys š…chci, abys š…šla do parku.“
- Další strategií je použití jiného výrazu pro slovo, se kterým bojují (Vypadáš d…vypadáš krásně).
- Při vyšším stresu může být koktání častější, když jsou koktaví totálně uvolnění, kolikrát nekoktají vůbec. Takže postava nemusí koktat vždycky.
- Pokud použijete dialogový tag „zakoktal se“ nepište koktání do přímé řeči a vice versa, pokud koktáte v přímé řeči, netagujte ji. Čtenář není (většinou) dement a nemusíte ho mlátit furt klackem po hlavě, aby pochopil, že vaše postava k…koktá.
- Nepište koktání do myšlenek. Tohle je docela zásadní – koktající lidé přemýšlí úplně normálně a mnozí jsou extrémně chytří. Někteří lidé se ovšem domnívají, že pomalá řeč znamená automaticky pomalé myšlení. To není ani v nejmenším pravda, jenže s tímhle nedorozuměním se musí mnoho koktavých potýkat a je to extrémně urážlivé.
Kromě toho jsem se od táty dověděla, že koktavý člověk se nemůže dát k armádě. Což může být zajímavý hint pro vývoj nebo motivaci postavy.
0 komentáøù