Ahoj lidi, tady Ellen Brock, editorka. Dneska budu mluvit o tom, jak má střed vašeho románu dvě sekce a jak vám porozumění těmto dvěma sekcím může pomoct napsat silnější román.
Víc jak třetina
Prostředek vaší knihy je 50 – 60 % vašeho příběhu. Někdy získají autoři dojem, že prostředek je třetina příběhu, tedy začátek, prostředek a konec a že jsou to rovnocenné třetiny. Ale prostředek je 50 % až 60 %, takže je to pořádný kus románu.
Pokud si rozeberete příběh na čtvrtiny, což je mnou preferovaný způsob rozdělení knihy, tak druhá a třetí čtvrtina jsou obě uprostřed. Takže mluvíme o obsahu, který zabírá 20 – 25 % až po 75 – 80 % příběhu.
Rozdělení na dvě části
Když si představíte celý prostředek jako jeden celek, ve kterém se něco děje, většinou je tam spousta svévolného či nesmyslného konfliktu, který má jen zabrat prostor. Případně vaše postavy jen doutnají (simmer). To znamená, že je postupně všechny představíte spolu se všemi dalšími prvky zápletky, a do finále se tam spolu jen tak poflakují a nic se vlastně nikam neubírá.
Což není moc dobrý způsob psaní, protože je to nudné, čtenáře to moc nezaujme.
Tomuhle pomáhá představit si prostředek knihy jako dvě části, což je méně skličující. Taky to pomáhá při brainstormingu a editování, protože můžete určit, která scéna dává smysl v které čtvrtině. Existují totiž rozdíly mezi tím, co by se mělo stát ve druhé čtvrtině, první části středu a třetí čtvrtině, tedy druhá části středu.
Druhá čtvrtina
Takže se podíváme na první část středu, tedy druhou čtvrtinu knihy. Tedy 20 – 25 % až 50 % knihy. V téhle části postavy v zásadě reagují na to, co se stalo, co se stalo v první čtvrtině. V první čtvrtině načrtáváte příběh pomocí zápletky, mělo by tam být uvedené riziko, co hrozí a po tomto bodu postava nějak reaguje.
Je jako ryba na suchu, neví, jak reagovat na situaci, zkouší různé věci a většinou to nevychází, podléhá taky chybám svého charakteru. Ale v podstatě se jen tak plácá okolo a nemá moc možností.
Uprostřed změna
Tohle všechno se mění někde uprostřed. Tam získává postava nějakou klíčovou informaci nebo si něco uvědomí, což jí dovoluje pohnout se dál a změnit se z reaktivní na proaktivní. Takže se z pouhého pozorovatele mění na aktivní a přibližuje se k finále a místo reagování na to, co se stane, způsobuje, že se věci dějí a aktivně mění svou situaci.
Tahle část je znatelně akčnější, postava je agresivnější, nejspíš taky překoná nějaké svoje chyby názory, tedy mění se sama uvnitř.
Použijeme jako příklad Hladové hry
První část prostředka Hladových her, kdy hry právě začaly, jsou bodem, kdy si Katniss nevede nijak dobře. Hned na začátku málem zemře, protože neutíká, a pak se většinu času schovává před schopnějšími oponenty. Není to tak, že by se nesnažila, snaží se získat zásoby a zabít ostatní, ale většinou selhává a akce jí stojí obvykle víc, než co z nich získá a snaží se v zásadě přežít v prostředí.
V další části (třetí čtvrtina) už je její přístup mnohem proaktivnější, prostředí zvládá a sama se pouští do mnoha věcí včetně spálení zásob, pohřbu a přímého zabíjení. Klíčové je, že je sama hybatelem děje a soustředí se přímo na to, čeho chce dosáhnout, nikoli na pouhé přežití.
0 komentáøù