Dneska budu mluvit o psaní proaktivních scén. Podíváme se na tři takové ze třech různých knih, později budeme mluvit o reaktivních scénách a o tom, jak se od těchto liší a jak jsou strukturované.
Proaktivní scény jsou většinou následovány reaktivními scénami, můžete ale najít vícero proaktivních scén v řadě za sebou, aniž by mezi nimi byl patrnější jasný rozdíl. Nemusíte tedy hledat zlom scény nebo novou kapitolu, abyste viděli jasný přechod od jedné k druhé. Přejde to do scény s novým cílem, novým konfliktem a novým rozřešením.
Dnes se tedy podíváme na strukturu cíle, konfliktu a řešení a jak se to projevuje v už vydaných knihách.
V Harry Potterovi a kameni mudrců vyzve Malfoy Harryho na půlnoční souboj. Harryho cíl je tady velmi jednoduchý „Tohle byla velká šance porazit ho tváří v tvář, nemohl si to nechat ujít.“ Takže teď máte cíl a Harryho cílem je prostě jít a setkat se s Malfoyem. Jenže ten se neukáže, a když tam Harry dorazí, uvědomí si, že riskuje chycení školníkem Filchem.
Tím se mění jeho cíl. Takže když scénu definujete jako cíl konflikt řešení, tak vidíte, že zrovna teď se Harryho cíl změnil. Místo poražení Malfoye, který nepřišel, se Harry musí v pořádku dostat do společenské místnosti, aniž by ho chytil Filch.
Stejně tak přichází nový konflikt v podobě Protivy, který Filche řevem upozorňuje, že studenti nejsou v posteli. Před protivou utečou, jenže pak se setkají opět s problémem, protože narazí na Chloupka. „Dívali se přímo do očí obřího psa, který vyplňoval celý prostor od podlahy po strop a měl tři hlavy.“
Tímhle řetězením můžete získat řadu proaktivních scén, aniž byste potřebovali jakékoli přerušení nebo další kapitolu.
Teď se podívejme na scény, kde není tolik akce, ale zápletka postupuje dopředu spíše díky konverzaci. V knize Příšerně nahlas a k nevíře blízko od Jonathana Safrana je hlavní postava Oscar, který se snaží srovnat se smrtí svého otce. V jeho skříni najde krabici, na které je papír s nápisem „black“ a taky klíč.
Oscar věří, že je to zpráva od jeho otce a chce rozluštit, co to znamená. Takže zkoumá významy slova „černý“, aby zjistil, proč tam mohl jeho otec napsat právě tohle. Přijde do obchodu s potřebami a mluví s prodavačkou.
„Chtěl jsem vědět, co mi může říct o černé, protože se nepochybně jednalo o expertku na barvy.“
Oscarův konflikt tady není tak očividný jako trojhlavý pes nebo poltergeist, má ovšem stále jasný konflikt. Chce porozumět tomu, co zpráva znamená, a hledá k tomu informace. Takže máme touhu, máme konflikt, což je neporozumění, což je jasně napětí ve scéně.
Prodavačka ho vezme k bloku, kde lidé zkouší různá pera, a řekne: „Nevím, jestli to něco znamená, ale podívejte. Když někdo zkouší, jak pero píše, obvykle napíše buď barvu, nebo jméno. A protože to Black je napsáno červeně, tak si myslím, že je to něčí jméno.“
Výstupem je to, že slovo nejspíš odkazuje ke jménu. Tohle ukazuje, že nepotřebujete výraznou akci nebo fyzický konflikt k tomu, abyste napsali proaktivní scénu. Vaše postavy mohou být proaktivní i během normální konverzace. Pojďme se ještě podívat na scénu, která se mnohem víc soustředí na emoce.
Tahle scéna je z The thing about jellyfish od Ally Benjamina. Sussie a její nejlepší kamarádka Frankie začínají školu a věci docela jdou. Pak ale Frankie začne trávit mnohem víc času s dalšími dívkami místo se Sussie.
Pak jsme jednoho dne opustily frontu na oběd a já myslela, že jdeme ke stejnému stolu. Ty jsi ale šla jsi k ostatním holkám.
Susie reakci na chování Franny známe, je naštvaná, ale její cíl není hned tak zřejmý. Dá se však snadno odvodit z toho, co se stane dál.
Ten večer jsem řekla mamce, že si chci kupovat mléko a svačinu v jídelně, takže budu moct stát hned vedle tebe, když si budeš kupovat to samé. Jakmile zaplatíme, tak se táhnu k našemu obvyklému stolu.
Vidíme tedy, že její snahou je vrátit věci s kamarádkou do původních kolejí. Není ani třeba to přesně říkat, protože to docela zjevně vychází. Je tedy dobré mít na paměti, že nemusíte čtenáři jasně říkat cíle postavy, protože kontext je často dostatečně jasný.
O pár dní později si Sussie jde sednout k dalším holkám a pozve taky Frankie. Tehdy se její původní cíl trochu změní, opět to není jasně řešeno, ale z kontextu je to velice zřejmé.
Moly mluvila o svém kroužku hip hopu a jak si balí nohy do plastu, takže se jí více potí. Tohle mi připomnělo radu mé mamky, že je potřeba se lidí ptát na hodně věcí. Takže jsem se zeptala, proč by se chtěl vlastně víc potit?
Z toho vidíme, že se chce se Sussie nějak propojit, i když to znamená sezení s dalšími dívkami a mluvení s nimi. Takhle to pokračuje a Sussie se snaží mít konverzaci a voře to, nakonec použije velmi starou přezdívku pro Franny a ztrapní ji přede všemi.
Nakloníš se ke mně tak blízko, že cítím tvoje teplo a zasyčíš. Proč musíš být tak divná, nikdy jsem tě neviděla takhle naštvanou a nerozumím tomu. Jen jsem ti nabídla jablečnou rolku, to dělají přece přátelé. Otočíš se a utečeš z jídelny.
Tohle je příklad toho, jak se postavě něco nepodaří. Sussie chtěla s Franny věci nějak urovnat a to nevyšlo. Dokonce to ještě zhoršila, takže se od svého cíle vzdálila. I když se většina odehrává jen skrze konverzaci, je to stále proaktivní scéna, protože konflikty se odehrávají externě. Je v konfliktu s někým dalším, není to uvnitř, není to něco jen v její hlavě.
0 komentáøù