Ahoj, super komunito, jsem Ava Jae a tohle je Bookishpixie.

Takže dneska je 4. dubna 2017, takže dneska je to víc jak jeden rok a měsíc, co jsem byla vydána.

Wow.

Trochu divný nad tím přemýšlet, protože upřímně, ten rok uběhl taky rychle. No, a je to skoro neskutečné, že je to víc jak rok, co je Beyond the Red venku a já jsem oficiálně vydaná autorka, le…hmm…jo, už to tak je. Během uplynulého roku jsem od chvíle vydání nicméně zjistila pár věcí, o které se s váma chci podělit. Takže jdeme na to, čtyři věci, které jsem se naučila od prvního vydání.

Zaprvé, knihkupectví můžou a vrátí vaše knihy

O tomhle jsem jako čtenář nikdy nepřemýšlela. Když se kniha v knihkupectví neprodává tak dobře, jak knihkupectví doufalo, tak nezmizí kvůli všem prodaným výtiskům, zmizí, protože ji knihkupectví pošle zpátky nakladateli. Takže část autorského honoráře je zadržována, protože nakladatel nedokáže předvídat, kolik knih prodaných do knihkupectví se mu vrátí zpátky. Takže tohle je opravdu zajímavá lahůdka, o které jsem předtím fakt nepřemýšlela, a v zásadě říká, že prodání knihy do knihkupectví neznamená nutně, že se kniha prodala, protože knihkupectví jich může spoustu vrátit, pokud se neprodají.

Zadruhé, na lidi udělá opravdu dojem, když si zapamatujete prezentaci ve výtahu

(elevator pitch – krátké představení produktu).

Velmi rychle jsem zjistila, že když se mě lidé ptají na to, o čem kniha, je, tak okamžitě zamrznu. A potom, co se Beyond the Red prodávalo, jsem věděla, že to bude problém. Protože jsem přirozeně musela o své knize mluvit. Takže jsem si zapamatovala prezentaci, což je v zásadě jedna věta, která popisuje obsah vaší knihy.

Tohle opravdu doporučuju, ať už knihu prodáváte nebo ne. Protože chcete být schopni mluvit o vašem rukopise a hodně to pomáhá, když to můžete shrnout jednou větou. Takže když se lidi zeptají: “Hele, o čem je tvoje kniha?” okamžitě reaguju: “Beyond the red je YA scifi kniha o povstání na vzdálené planetě mimozemšťanů, které ohrožuje vládu náctileté mimozemské královny.”

Většinou se od této chvíle lidi neptaj na víc informací, protože obvykle když se zeptají, moje kniha je přímo někde na místě. Ttakže ji rovnou zvednou a přečtou si zadní přebal a moje práce je v podstatě hotová. Ale byli byste překvapeni, na kolik lidí udělá dojem, když umíte hladce shrnout svoji knihu v jedné větě a zeptají se: “To je tvoje prezentace  ve výtahu, žejo?” A já na to: “Yop.”

Takže, jo, poselství příběhu je naučte se prezentaci. Zvláště tehdy, pokud jako já zamrznete nervozitou tehdy, když se vás lidi na vaši knihu zeptaj.

Zatřetí obecně víme o prodejích naší knihy velmi málo

Lidi se ptaj: “Jak se vede tvojí knize?” a já v zásadě vždycky odpovím: “Nevím.” Autoři dostanou přehledy od nakladatelů dvakrát do roka. To je tak nějak všechno. Takže často, když se lidé zeptají autora: “Jak se vede tvojí knize?” upřímně opravdu víme leda tu a tam hodnocení na Amazonu, jenže to se mění snad každou hodinu a nezahrnuje rozhodně všechno.

A víme, jestli od nás nakladatel chce nebo nechce více knih, a to je v pohodě, jenže nám to neřekne nic konkrétního kromě toho, jaký má z naší práce nakladatel obecný dojem. A někdy víme, jestli bude mít naše kniha dotisk, což může být dobrý indikátor dobrých prodejů, ale i to jsou jen vágní znamení a je to všechno, co víme.

Detailní čísla opravdu vidíme jen tehdy, když dostaneme přehledy, které, znova, chodí jen dvakrát do roka. Takže když se někdy zeptáte autora na jeho knihu a jak se jí vede a oni vám řeknou: “Nevím,” tak je prostě upřímný, protože toho opravdu moc nevíme.

A začtvrté, pořád se cestou učíme

Roky a roky a roky předtím, když jsem prvně chtěla být vydána, představovala jsem si, že vydání bude jako ten obrovský milník, který říkal, že jste to dali. A pak to přišlo a byli jste na vrcholu. A tím myslím, že vydání je velký úspěch a jsem za to hrozně ráda, nechápejte mě špatně. Jenže hodně z nás se tak nějak učí po cestě.

Ta milá věc na kreativní oblasti jako psaní je, že se můžete vždycky zlepšit. A to je pro mě prostě hrozně fajn. Znamená to, že dokud se posouváte a zlepšujete svoje psaní, nikdy nebudete na vrcholu, protože vždycky se dá něco vylepšit, vždycky je tu nová technická nebo stylistický efekt, vždycky nějaký způsob, jak se jako autor posunout.

Zcela upřímně, tohle miluju, protože mě to udržuje v zájmu o obor. A pořád jsem na sebe hrdá, když přijdu s novým materiálem, protože cítím, že se sama zlepšuju. A vím, že se mám ještě tuny věcí k naučení se a to je právě něco, na co se těším.

Zdroj: Bookishpixie