S tímhle pomůže více věcí, ale tohle dělám já. Obecně vzato nepíšu víc než jeden nový projekt najednou. To mi pomáhá udržet si soustředění. Někdy k tomu dělám revize něčeho dalšího, zatímco píšu novou věc. Pokud někdy pracuju na dvou nových věcech zároveň, je to proto, že mají zcela odlišnou podobu v ohledu tónu nebo vyznění.

A zjistil jsem, že jedna z nejdůležitějších věcí pro vytváření příběhu, o které se zase tolik nemluví, je nepsací čas. V téhle době totiž pracuje na příběhu vaše podvědomí. Tedy ta doba, kdy si dáváte sprchu nebo jedete na nákup. Tehdy si s tím příběhem také hrajete v hlavě, ale je to podvědomé a není to přímá práce. Zjistil jsem ovšem, že tento čas je pro psaní velmi cenný a potřebný. Hlavně pomáhá s řešením problémů, vyhlazením vývoje postav a podobnými věcmi.

Takže když si pak sednu přímo k psaní, rozhodně odvádím celkově lepší práci. Stejně tak jsem zjistil, že když rozdělím svou pozornost mezi více projektů, není to v ten samotný moment tak náročné. Jenže právě ten čas pro podvědomou práci, která je hrozně důležitá, nefunguje tak dobře jako pří cíleném zaměření.

Tudíž se snažím soustředit jen na jeden projekt v jednom čase. A když takhle všechno krásně funguje, dokončím jeden projekt v momentě, kdy je potřeba věnovat se revizím jiného. Takže v zásadě nikdy nereviduju knihu, kterou zrovna píšu. Tenhle přístup mi zatím funguje nejlíp.

[wonderplugin_slider id=2]

Pokud jste opravdu solidní tvůrci osnov a strávili jste nad nimi nějaký ten podvědomý čas, pak je taková dobrá osnova něco, co vám dovolí ten projekt opustit a zase se k němu vrátit a to mnohem jednodušeji. Nefunguje to ale takhle každému, protože ne každý píše podle osnovy. A i když je, nepoužívá to úplně stejně jako další autoři stejného typu.

Třeba když jsem psal Ke hvězdám, potřeboval jsem opravdu pevnou osnovu, hlavně pro 3. a 4. díl. Věděl jsem totiž, že se budu muset zastavit kvůli Archivu bouřné záře a že bude náročné se zase vrátit do toho světa. Proto jsem si pro tento krok vytvořil opravdu dobré nástroje. Tedy hodně dobrou a detailní osnovu. Která mi opravdu pomáhá, pokud někdy potřebuju mezi projekty přeskakovat.

Postupem kariéry jsem se stran přeskakování mezi projekty naučil jednu věc. Postupně jsem totiž lépe porozuměl tomu, jak bude náročný průměrný čistě psací den a průměrný revizní den. A to mi dovoluje si mnohem lépe oba plánovat dopředu. Takže si můžu stanovit, že „budu pracovat na těhle projektech následující tři týdny“. Pak se můžu zastavit a bude zase dobrý čas na revize.

Takže to všechno vychází z praxe a porozumění vašemu vlastnímu způsobu a stylu fungování. Tohle pak dovoluje mnohem lepší možnosti plánování.

Zdroj: BrandonSanderson