K čemu vedly rizikové pokusy jednoho uznávaného druida?

Zjisti víc

Pirátění v průběhu věků aneb Čiré zlo nebo odznak popularity?

„Když začal web, byl jsem hodně mrzutý, protože jsem měl tenhle názor, který byl naprosto mylný…“

Neil Gaiman

Pirátění knih je všudypřítomné, i když trochu skryté téma visící potenciálně nad jakoukoli debatou, besedou, workshopem, internetovou diskusí nebo knižním křtem. Může být občas zmíněno i hlasitěji (křtěné knize je přáno, aby si ji lidé kupovali a nestahovali z netu), ale spíše se drží v pozadí. Panuje zřejmě určitý úzus, že “pirátění je špatné, áno”, takže je vlastně zbytečně se k němu vyjadřovat, protože si všichni myslíme to samé.

Osobně jsem za více jak 15 let sledování warezové scény nejen na českém internetu zastáncem názoru, že strach z něj je naprostá pitomost a že je v mnoha ohledech totálním měřákem popularity svazků, filmů, seriálů i dalších komodit, které pod digitální pirátskou vlajkou najdete. Celkově vzato tak plně souhlasím s názory Neila Gaimana z tohoto videa.

Nový fenomén? Ale kdeže…

Mohlo by se zdát, že pirátění knih nastalo až někdy v poslední době s masivním rozvojem internetu. To je základní omyl. Už oblíbeného “otce fantasy” Tolkiena proslavily dva faktory – jeho elfové hrozně sedli hipíkům a na univerzitách byl nejčastěji kopírovaným čtivem.

V 90. letech se například PC hry snad jinak nešířily – diskety, později CDčka a kdo měl vypalovačku, byl totální King a stály se na něj fronty s pracně sehnanou prázdnou plackou.

Po roce 2000 přišla věc, která všechno hrozně usnadnila – filehostingy. Byly nevyhnutelným krokem, protože posílat velké soubory je zkrátka občas potřeba a maily vám to nevezmou. V počátcích internetového sdílení byl obrovskou bombou švýcarský Rapidshare (vznik 2006, zánik 2015). Filehostingy nebo upload servery jsou zkrátka úložné prostory cizím disku, sloužící ke sdílení právě velkých souborů. Nejznámějším tuzemským je bezpochyby Ulož.to, ale existují jich ovšem desítky, stejně jako fór na sdílení souborů.

Usnadnění a rozšíření

Před vznikem hostingů a warez webů kolovalo po mailech nebo jinak jenom něco. Většíno rozšíření se zkrátka dostalo jen těm největším peckám. Dodnes si pamatuju, jak jsme u kamaráda dávali dohromady amatérský překlad (byl lepší než pozdější od Albatrosu) Harryho Pottera a Fénixova řádu, který byl rozdělený asi na osm částí. Mimochodem pirátské kopírování se v případě knih Neila Gaimana týkalo nejvíce Ruska, protože ruský překlad neexistoval.

Když se časem dostaly i skenery na cenově přijatelnou úroveň a přestaly být zbožím výlučně firemním, začalo více nadšenců knihy skenovat. Ke slovu přišly technologie na rozpoznávání znaků OCR (Optical Character Recognition – optické rozpoznávání znaků) a poměrně jednoduchá cesta ke svazkům na netu byla vlastně otevřená.

Možná namítnete – a je to pochopitelné – že je přeci snazší si knížku koupit než ji někde pracně sjíždět a že výsledek musí být hrozná matlanina. Technicky máte pravdu, první kousky byly opravdu dost šílené. Jenže když si s těmi nástroji člověk trochu pohrál, tak byl výsledek zcela identický s oficiálně vydaným ebookem a většina kroků je automatická. Na adekvátním typu skenru trvá získání hrubého materiálu (obvykle TIFF obrázky) průměrně tlusté knihy (cca 300 stran) zhruba půl hodiny. Pak už to přežvejká čtecí program a soubor je exportován.

Lidový soud a postupné vymírání

Tohle všechno jsou ale jen celkem okrajové technikálie. Slouží ovšem k upozornění na skutečnost, že kopírování tu bylo vždycky, jen se měnily nástroje a postup technologie ho přirozeně usnadnil.

Co je myšleno lidovým soudem? Že digitální populace posuzuje knihy a že tu platí úplně stejné zákonitosti jako na normálním trhu. Warez akorát poskytuje lidem mnohem větší možnosti rozhodování se. Chování a osud svazků na webech je přitom zcela identický s čímkoli, kde funguje přirozená nabídka a poptávka a nikdo nedohlíží.

Moderátoři zakládají podle své úvahy a preferencí seznamy titulů. Jednotliví uživatelé pod tyto seznamy přidávají zase jejich preference, které jsou postupně zaneseny do samotného seznamu.

(ne)Trvající popularita autora

V závislosti na dosavadní popularitě autora a dostupnosti se svazek objevuje v seznamu i tématu konkrétního autora. Čím populárnější autor, tím více verzí a tím dříve jsou k dispozici. Debutanti a antologie se objevují jen sporadicky, pokud se s nimi chce někdo zabývat. Kotleta se objevuje obvykle ještě před křtem, Landie se zjevila velmi nenápadně dlouhé měsíce po vydání, zřejmě jen díky existenci ebooku. Ydris ani Krev nejmocnějších nejsou na Ulož.to dodnes.

Je důležité si u warezu uvědomit jednu důležitou technickou skutečnost – soubory nevydrží věčně. Většina hostingů má v pravidlech použití zaneseno, že soubory, které nikdo nestáhl po určitý čas (zpravidla 60 – 90 dní) jsou automaticky mazány. Z toho vyplývá, že pokud není konkrétní téma konkrétním uploaderem nebo uploadery udržováno, po čase mizí aktivní linky a od moderátorů – kteří celý prostor v nějaké frekvenci kontrolují –  se tam, kde byl ještě před dvěma měsíci odkaz, objeví pouze oznámení „mrtvé linky odstraněny.

Absence centrálního řízení

Warez weby nejsou nikým řízené. Admini kontrolují slušnost chování, nepřítomnost virů v souborech (někdy), správnost popisu tématu a souboru. Občas konkrétní sekce projedou a promažou od balastu. Warez je zcela volným trhem bez jakýchkoli regulací. Vlastně ideálem Václava Klause, tedy “trhem bez přívlastků”. Tím pádem je jedinou zárukou trvání souboru jeho společenská oblíbenost, přirozená poptávka uživatelů.

Pokud je autor oblíbený, pak se může stát, že téma má svého “strážce”. To je člověk, který si soubory někde drží a v případě potřeby provede “reupload”, tedy nahraje je znova. Uživatelé fóra aktivní v těchto činnostech tím samozřejmě získávají sociální status. Stávají se také autoritou, protože jejich práce je kvalitní a jejich názor žádán. Takového Kevina Mitnicka si také firmy najímají jako konzultanta a bezpečnostního experta.

Z toho všeho plyne další prostá skutečnost: oblibu či aktuálnost si tu nemůžete koupit ani vyřvat. Pokud o svazek není mezi lidmi zájem, na internet se obvykle ani nedostane. I pokud ano, linky za nějakou dobu zmizí, protože dotyčný soubor zkrátka nikoho nezaujal.

Živoucí produkce X hřbitov povídek a antologií

Teď se hodí takové malé srovnání: Žamboch, Kotleta, Fabián, Pratchett, Jordan, Sanderson, Goodkind, Kotouč a mnoho dalších. Jejich knihy vychází, prodávají se…a jejich témata jsou udržována v perfektní podobě a všechny svazky včetně starších jsou dostupné ve více formátech. Když vyjde nový díl, obvykle to znamená i reupload starších kusů. A stejně jako na sebe autor výrazněji upozorní až například čtvrtou knihou. Stejně tak se díky svazku, který opravdu prorazil, může na webu objevit i předchozí bibliografie. Jednoduše proto, že lidi o ni projevili zájem na základě pozdějšího svazku.

Na druhé straně: Nováková, Linc, Slováková, Bronec, Třepáč a mnoho dalších tuzemských autorů a autorek? Ani ťuk.

V zásadě vnímám dva faktory, díky kterým se kniha nedostane nikdy na web: autor nevzbudil výraznější pozornost mimo svou literární komunitu a romány píše dlouho, vydává tedy sporadicky. Není proto divu, že je warez odbytištěm hlavně pro zahraniční autory, kteří publikují vytrvale, kontinuálně a mají tím pádem rozsáhlou bibliografii, o kterou mají pak čeští čtenáři zájem po dlouhá léta.

Antologie tu nehledejte. Občas vykoukne něco jako Ve stínu říše nebo pár starých Mloků. Jenže to je všechno a i tyhle většinou za chvíli zmizí. Prim hrají rozsáhlé celky (Meč Pravdy, Malaz, DragonLance, Agent JFK, Zeměplocha…) a autoři pravidelní – viz jména na začátku.

Pirátění “škodí”…

Autoři, nakladatelé a další budou přirozeně pořád mluvit o “ztrátě prodejů v důsledku ilegálního sdílení”. Nepopírám, že se svazky mohou špatně prodávat. Jsem ovšem velmi skepticky k přímé souvislosti toho faktu s jejich nasdílením. Tento akt znamená pouze jedno: někomu to stálo za práci a námahu se s tím srát od začátku do konce, protože očekával, že na to lidi zareagujou a pochválí ho. Stejné, jako když na instagram postujete fotky a očekáváte srdíčka a na Facebooku lajky.

Druhý důvod, proč je obviňování pirátů za domnělý úpadek trhu z mého pohledu pitomost,  je prostá skutečnost, že papírové knihy pořád dominují jako formát, i když už bylo Xkrát prohlášeno, že skončí a vytlačí je čtečky. E-knihy dle poslední zprávy o knižním trhu mírně posilují, ale řádově o jednotky procent. A vydání papírové knihy neznamená automaticky existenci ebooku. Přítomnost konverzních prográmků ve spojení s digitalizovanou papírovou knihou tak doplňuje podle potřeby e-knihy tam, kde je nikdo oficiálně nevytvořil.

Zájem, koupě, jednoduchost

Pak je tu ještě faktor generační, kterého jsem si za dlouhá léta všiml. Je pochopitelné, že například student, který si na brigádě vydělá pár kaček, půjde za ty peníze radši s kamarády na pivo. Jenže když ten člověk začne pracovat a vydělávat nějaké normální peníze, investuje taky do svého oblíbeného autora. I do toho, se kterým se seznámil díky warezu. Takže opět Gaiman: “Je to jen jiná forma toho samého, co vždycky. Lidi si půjčujou knihy, lidi si doporučují knihy.”