Namid je podnebím nejvíce podobný planetě Zemi, dokonce i teplotní rozdělení je celkem stejné, jde ovšem spíše po oblastech, nikoli po pevných pruzích. Na počasí či teplotu má také částečný vliv kolektivní vůle živých bytostí, takže v případě shody se i na studeném Tassarthu může objevit teplejší místo, či naopak.

Neexistuje tu slunce, dimenze je postupně od přísvitu (východ) k odsvitu (západ) osvětlována z žilek, které protkávají celou oblohu a tvoří tzv. klenbu. Tohle světlo v mechanismu podobném příboji postupuje po celé délce dimenze. Vypadá to jako dorážení vln na mořské pobřeží, jenže tady trvale postupují dopředu, respektive zprava doleva.

Posun světla po nebi je poměrně jasně zřetelný. Žilky I jejich okolí prochází několika barvami od černé a stříbrné noční po kombinaci modré a zlaté ve dne. Nebe neustále lehounce světelně pulsuje, ale mimo přímý pohled na něj je tento jev skoro nevnímatelný. Puls se ovšem stal jednotkou pro vteřinu. Při přechodu ze dne na noc postupují barvy od černé přes nachovou, červenou, oranžovou až k odstínům modré od světlé přes královskou až po námořnickou.
Klenba je membránou mezi hmotným světem a Daonarem.

Světlo postupuje v pruzích a protože počty hodin odpovídají přibližně našim pozemským mírám, vyskytuje se tu asi pět pásem noci a pět pásem dne. Přechod mezi jednotlivými odstíny je dosti ostrý, i v rámci menších měst tak není nic zvláštního, že jedna strana se topí ve tmě a na druhém konci už je vidět.

Na samotném jihu dimenze už se teplota pod kontinenty Nabu a Unghi příliš nezvyšuje, ale ostrovy pod Nabu jsou tvořeny skalnatými nehostinnými planinami. Hornina se zde vyznačuje jen tím, že ačkoli se složením neliší od zbytků území, získává z dosud neznámých důvodů mnohem větší tvrdost. Občasné výzkumy ukázaly sice přítomnost některých cenných materiálů, kvůli kterým by stálo za to zahájit těžbu v těchto oblastech, ale pod zem se pořádně zatím nepodařilo nikomu dostat. Hornina odolává jakémukoli fyzickému narušení a ruší také magii.

Ledové podnebí severu přechází celkem rychle do mírnějšího pásu. To zahrnuje Tamaral, Althorik, Atur a okolní ostrovy. Chladněji je i na rohovém Rystighu a na Tauro.

Svět je obecně bohatý na magii ve všech podobách a elementární magické operace patří téměř k základnímu vzdělání. Čím složitější formy, tím jsou vzácnější a náročnější. O rolníci na polích si například umí magií posvítit, ale třeba jen každý 50tý člověk se umí teleportovat z místa na místo. Žádný um nebo schopnost tu není výlučný.

Vzhledem ke vzdálenostem je poměrně dosti vyspělá a tím pádem i dostupná právě prostorová a transportní magie. Například i každý schopnější kupec se může pohybovat třeba jednou za týden mezi městy pomocí teleportace. Takový šperkař, který nepotřebuje povoz, může to samé využít i 2 – 3 za týden.

V rámci tohoto odvětví existují i tzv. “otisková zvířata”. Jde o hmotnou dočasnou iluzi zvířat (hlavně koní), která je možné nabít do vhodného šperku a několikrát použít. Když je šperk vyčerpán, lze do něj relativně snadno (ideálně u obchodníka) “otisknout” další fyzické zvíře.

To se neztrácí a v procesu nijak netrpí, zkrátka je zkopírováno. Není tedy nic zvláštního, pokud například jízdní posel požádá hlídku na cestě, jestli si může “otisknout” jednoho z koňů.

Obecná dostupnost a všudypřítomnost magie spolu s propojeností profesí a činností vedla k tomu, že je Namid v některých ohledech velmi technologicky vyspělý, na druhou stranu ale zůstává na magické bázi. Vzhledem k pokročilé metalurgii je možné například vyrobit plné plátové brnění s váhou kožené zbroje, ale bude hrozně drahé. Technika typu střelného prachu či výbušnin existuje, ve srovnání s magií se ale jedná o dosti nespolehlivé nástroje, navíc náročné na přípravu a použití ve srovnání s jednoduchou přípravou kouzel.

“I have returned…”

Protoss Dragoon, Stracraft

Reinkarnace je v nějaké podobě přítomna ve více dimenzích Naefaru. Na Namidu za běžných podmínek platí, že duše zemřelých jsou přitahovány Daonarem, ale mohou se vlastní silou vrátit do hmotného světa a pak buď do původního těla, nebo si vytvořit (opět podle svých schopností) tělo nové. Ačkoli mechanismus platí, jeho použití není vůbec samozřejmé a rozhodně neznamená absenci smrti.

Proces zahrnuje 2 fáze:

Tou první je ANO/NE samotného návratu duše do hmotného světa. Tuto šanci má duše možnost ovlivnit, mění se ovšem v čase a nikdy to není 100%. Obecně čím schopnější duše, tím nižší základní šance na návrat.

Druhou proměnnou je časové rozpětí mezi smrtí a návratem. Nejrychlejší návrat za běžných podmínek byl zaznamenán během deseti minut. Horní mez tohoto rozsahu není známa. Duše se může vrátit za hodinu, ta den, za měsíc nebo klidně za deset let i déle. Pravdou je, že osoby návrativší se například po stovkách nebo tisících let už nenavazují na své původní tělo ani život, ale vydávají se většinou na novou pouť, tedy není možné tuto návaznost dost dobře sledovat.

V rámci reinkarnace dále platí, že nemohou současné existovat dvě fyzická těla vázaná na stejnou duši. Z toho plyne, že dokud existuje duše schopná návratu, fyzické tělo je v jistém stavu konzervace a prakticky se nerozkládá. Duše se v hmotném světě může pokusit i vlastní zhmotnění, tedy vytvoření vlastní fyzické projekce a kopie původního těla, nebo těla odlišného. Pokud k tomu dojde, původní tělesná schránka podlehne zrychlenému rozkladu během několika málo hodin až dní.

Obecným dopadem reinkarnace na živé bytosti je i ve spojení s všudypřítomnou magií dlouhověkost a konzervace fyzického vzhledu. Smrtelné rasy mohou vypadat třeba na padesát, ale může jim stejně snadno být několik set let.

Reinkarnaci nelze opakovat stále, s každou další se duše opotřebovává a při přílišném počtu už není stabilní a rozpouští se v energii daonaru.

V právní rovině existuje stále delikt vraždy, jen s několika dodatky. Pokud se zavražděná osoba vrátí do původního těla, má z právního hlediska nárok na totožnou odplatu svému vrahovi bez jakéhokoli právního postihu. Vzhledem k nepředvídatelným a neovlivnitelným dobám mezi přítomností a nepřítomností duše konkrétních osob byly podobné vendety a pomsty ponechány do značné míry mezi samotnými zúčastněnými jedinci.

Kontinent ležící mezi Althorikem a Unghi. Je to pravděpodobně jediné území pokryté z devadesáti či více procent džunglí. Neví se přesně, za co vděčí tato vegetace svému přesnému vymezení a proč se nenachází v této koncentraci i jinde. Odpovídala by přesně třeba takové Grenodii, jenže ta má podnebí naprosto mírné, odpovídající tak jižní polovině Althoriku. Některé okolnosti meteorologie Namidu musíme asi přenechat bohům a jejich rozmarům.

Na Dhermosu panuje díky této vegetaci a dalším podmínkám asi největší koncentrace anshů v celé dimenzi. Už se přesně neví, jestli je Dhermos také jejich místem původu, ale obecně ho považují za svůj domov.

Není jisté, jakou mají vlastně formu vlády, ale má se za to, že jde o jakési kménové uspořádání či primitivní monarchii. Nicméně jim to podle všeho funguje a ragují velmi ostře na jakékoli cizí vměšování snažící se montovat do vnitřních záležitostí. Na druhou stranu pokud přijdete s dobrými úmysly, respektem a něčím na výměnu, málokdy se u anshů setkáte s odmítnutím.

Nejsevernější kontinent Namidu, skládačka (momentálně) 11ti států, na které si s poklidem shlíží Mlčenlivé hory.

Najdete tu jedenáct království, knížectví či hrabství (podle obvyklé hierarchie), respektive jedenáct poměrně stálých státních celků. Obyvateli jsou většinou skhurti a gromové, zastoupení ostatních ras už je nižší. Šotci či anshové jsou tu poměrně vzácní – protože obě rasy dávají přednost teplejšímu podnebí a tím pádem jižnějším oblastem Namidu.

Stojí za to zmínit se o státních hranicích. Ty jsou sice pevně stanovené (nebo kdysi byly), ale zasahuje zde okrajová magie a vrtošivé počasí. Sloupky a různá značení se tak posunují a státní hranice tudíž nejsou obvykle konkrétní čárou, ale jakýmsi pruhem o šířce 100 – 200 metrů. Někdy i více. Kromě mnoha právních nedorozumění – jednotlivé státy jsou na svoje hranice často dost háklivé, ale zároveň nejsou schopny o nich držet stabilní přehled – to někdy způsobuje problémy mezi samotnou hraniční patrolou. Nejsou zase tak vzácné případy, kdy se strážci zatknou nebo i zraní vzájemně, protože se jejich skupinky vzájemně považují za vetřelce.

Na samotném severu tvoří hranici samotného Namidu rozlehlý masiv Mlčenlivých hor. Není těžké dostat se na jejich kraj, ale pak už vás čeká rostoucí potenciál problému, protože se kromě náročného terénu blížíte k okraji dimenze a syrová magie nevyhnutelně sílí.

Na Tassarthu vám nepomohou tituly ani placky nebo glejty. Tady přežijete jen vlastními schopnostmi. Stejně tak, pokud jste například vyšetřovatel vyslaný cizím státem, nepočítejte s tím, že by vám pověření otvíralo dveře. Ty musíte otevřít rukou nebo sekerou. Ani jednotliví vládci s vámi nebudou jednat nijak výrazně ohleduplněji. Ovšem pokud se na vlastní chybou dostanete do vězení, už se očekává, že se dostanete ven na vlastní pěst.

Atur – hlavní stan elfů v této dimenzi. Jsou známí svým samotářským způsobem života, zde mají dostatek lesů i vody a prostoru, takže nemají důvod expandovat a dosáhli jakéhosi vzájemného respektu s většinou okolních státních území, takže je celkem nechávají všichni na pokoji. Ani občasné přepady osamělých skupin tuto statistiku nezmění, protože elfové se o sebe umí postarat sami. Krom toho mají velice vřelé vztahy s několika teokraciemi na Rystighu, primárně s přímořskou Yoreou. Nutno poznamenat, že s Yoreou spolupracuje jen západní frakce ostrova. Východu se to sice příliš nelíbí, ovšem už několik let se daří na celém území držet klid. Částečně je v šachu drží i ethský hrabě. Na Ethu se totiž pravděpodobně nejstarší svatyně původních elfských božstev a protože hrabě nemá jakékoli morální zábrany v tomto směru, vzkázal elfům, že jestli se začnou hádat mezi sebou, nemá problém ji srovnat se zemí. A jestli aturští elfové na něco slyší, je to nebezpečí hrozící jejich náboženským stavbám a symbolům.