Troki ud Khastega se skláněl nad mapou terénu a jeho tunika při každém pohybu koženě vrzala. Kresba údolí a kameny představující skály mu na klidu nepřidávaly. Doufal, že se vojsko nenechá strhnout a podaří se udržet linie. Snad vyjde jejich postranní plán a princ neudělá nějakou hloupost, která by generálovi nenechala jinou možnost než zaútočit přímo. Jeho výsost byla zatím brána jen jako neohlášený host, nikoli válečný vetřelec. Menší armáda či spíše větší ozbrojený doprovod byl brán právě jen jako doprovod, a Guerra samotný dosud žádný konflikt nevyvolal. Troki také doufal, že u toho zůstane.
Zašustila látka a do stanu vstoupil královský ministr pro válku. Generál ani nevzhlédl, svého přítele by poznal podle stylu chůze i potmě.
„Vyrážím naproti našim… přátelům. Plán se doufám nemění, nechci měnit instrukce.“
Generál zavrtěl hlavou. „Jedeme podle původního návrhu. Informoval jsi mužstvo?“
„Ano, jsou srozumění s tím, že jsme jen pasivní obrana svatyně Pěti a cílem je jenom zabránit Guerrovi a jeho jednotkám v přístupu, nikoli útočit. Máme štěstí, že víra je v akademiích dost silná na to, aby udržela meče v pochvách a kopí směrem nahoru.“
Troki pokýval hlavou. „Jenže jakmile to někde křísne, tak se stejně začnou rubat, víra nevíra. Ale co, uděláme, co můžeme, a nezbývá než doufat, že naši přátelé se dostanou do cíle rychleji než ten třasořitka, co sem přitáhl. Takže vyraž a předej mé pozdravy i přání zdaru jejich dílu. Na těch třech toho závisí hodně. Máme nejlepší šanci ukončit tuhle trapnou dynastii bez krve i bez dýky. Stačí jen, aby se ten mladý dostatečně ztrapnil, a můžeme jim nakráčet na území.“
Ministr zasalutoval s pěstí přitisknutou na srdce a opustil stan.

Princ Guerra stál na kraji skaliska a mžoural do dálky, kde se rýsovaly obrysy chrámu. Tohle byl jeho den, jeho čas, jeho zkouška. Už byl tak blízko. Problém byl, že nevěděl, co všechno ho čeká. Informace o posledním díle skládačky se lišily a byly jen útržkovité.
Zavanul vítr a princ ucítil, že za ním stojí postava v černém šatu, protože jiný nenosila, a upírá mu pohled na záda. Ani její šperky nezacinkaly.
„Pamatujte, že ho musíte získat sám.“
Princ si odfrkl. „Ano, já ti děkuji za informaci, kterou mi opakuješ už dva týdny v kuse. Proč si myslíš, že od rána obíhám skály jak lasička a rozmýšlím si nejlepší cestu? Nepotřebuju to dokázat jen kvůli otci, ale i kvůli sobě. Trokiho jednotky jsou dostatečná komplikace a je jedno, jestli se na nás vrhnou, nebo jestli nám budou jen bránit v průchodu. Mám hrozný pocit, že na mě vyskočí ještě něco, jen co vkročíme na půdu mezi těmi útesy. A informace k ničemu, jen pověry a legendy, které se neshodnou ani ve světové straně.“
„Výsosti, magické věci jsou nevyzpytatelné,“ povzdechla si čarodějka. „Jsou vždycky zkouškou člověka ve všech jeho vlastnostech a schopnostech.“
Princ napřáhl ruku a pohybem prstů naznačil klapání pusou naprázdno, protože přesně to si myslel o jejích proslovech z poslední doby.
„Pokud mi nechceš říct něco konstruktivního, tak raději mlč.“