Rád bych dal max, ale nemůžu, i když Asfalt v součtu považuju za nejlepší svazek akční fantastiky, jaký tu kdy na poli tohoto žánru vznikl. Proč?
Za prvé nápadem a konstrukční funkčností. Kopřiva vytvořil z prostého podsvětí či pekla komplexní civilizaci fungující vlastně na jednoduchém principu využití zemřelých na stavební materiál. Ta má kromě příchodu bandy žoldáků i vlastní problémy a oni zase problémy vycházející z principů této dimenze. Kromě hord démonů závodí taky s časem. Jejich těla se zatím hojí z každého úderu, jenže postupem času se hojení zpomaluje, jak se rozpadá jejich duše.
Za druhé dokonale úchylné postavy. Při úvodu s Holofaustem a jeho dodávkách pro úchyláky jsem umíral smíchem. Na straně pekla pak osoby ležící designem někde mezi nácky z Wolfenstaina a bizarními bytostmi z Planescape Tormentu.
Za třetí psaní v přítomném čase. Tohle vás na počátku trošku klepne do oka. Jenže jakmile si na ten způsob projevu zvyknete, jste přikovaní, nota bene v momentech akčních zpomalovaček, které zabírají několik stránek a světe div se, ono to funguje. Ono to kurevsky funguje. Ať už popisem kulky pronikající kokpitem, nebo křivkami z kapek krve, které tvoří Holofaustova slavná ostřená lopatka při rubání posádky pirátů.
Za čtvrté jazyk. Kopřiva napsal vlastně „jen“ další kulhánkovinu, jenže kromě výše zmínených atributů ji napsal jazykem Nezvalovy poezie, Dykova Krysaře a Vančurova Rozmarného léta.
A proč teda ne maximum? Protože mi zoufale schází několik konečných stránek, které by nabídly právě konec. Mám neodbytný pocit, že mi tady někdo usekl perfektní film půl minuty před koncem stopáže.
