Kolik sil se skutečně účastní princovy výpravy?

Zjisti víc

 

Prince of Persia aneb Klasika klasik

Je asi jen málo starých DOSových her, které by se tak zapsaly do povědomí hráčů dříve narozených, jako je Prince of Persia. Obecně vzato se sice velkým písmem do pamětí hráčů zapsaly všechny dosovské hry, protože to byla zlatá éra her a hratelnosti obecně. Ale snad se nenajde hráč, který by se při vyslovení názvu Prince of Persia zeptal, co to je. Prince zná každý.

Takže vítejte v časech sultánů, princů, vezírů a duchů….

Kdysi dávno v exotickém orientu

Když to spustíte, ozve se důstojná hudba hlubokých tonů a na vaší obrazovce se objeví stylový obraz – jako když skrze venkovní okno jednoho paláce hledíte na jiný palác v dálce. Pokud klepnete do nějakého tlačítka, okamžitě se ocitáte ve vězení a můžete se pustit do hry samotné.

Pokud ale na úvodní obrazovce chvilku vydržíte, jste odměnění několika informacemi o tom, o co tu sakra jde a jak do toho zapadáte vy.

Stručně: v době, kdy sultán opustil svou zemi, se velký vezír Jaffar chopil moci a dal princezně ultimátum. Buď si jej vezme, nebo je po ní a na toto rozhodnutí má hodinu. Ta je herním časem a je symbolizována velkými přesýpacími hodinami u princeznina lože. Jak hráči ubíhá čas, mezi jednotlivými úrovněmi postupu se sem tam objevují krátké záběry právě z této místnosti.

Zatímco princezna čeká a snaží se zahnat nudu, vy máte práce až nad hlavu.

Dvanáctkrát a stále poprvé

Hru tvoří dvanáct úrovní (nepočítám poslední level, který je pouze během k princezně bez jakýchkoli dalších překážek) ve dvou možnostech designu. Buď jde o modře laděné kobky, nebo koberci pokryté místnosti paláce samotného.

Vaší první starostí je meč. Nemáte ho od začátku a musíte se pro něj trmácet přes bodla, propadliště, zavírací brány a další malebná místečka. Když už nic, člověk se aspoň naučí s princem trochu hýbat a dávat si bacha na některé laskominy, které mu pohyb může připravit.

Jako bonus se po získání meče musíte tou samou cestou vrátit (ne jako dneska, kdy jsou ve všech hrách zkratky, protože na opakování nemáme čas) a abychom ho otestovali, sejmout jednoho anonymního turka. Pak už jen hurá dále.

Žádné ukládání, žádné ulehčování, žádné zkratky

Časem si zvyknete na to, že tu neexistují žádné checkpointy, savy nebo záchytná stanoviště. Když zemřete, tak jedete celý level znova. Tečka. To je to, čemu se říká hratelnost a náročnost a prvek, který už dneska v mnoha hrách tak zoufale chybí. A také důvod, proč bych jich několik silně doporučil dnešním hráčům, kteří sice dohráli stokrát Diablo trojku (na normal), ale tady by si neškrtli. Ono to, že musíte opakovat čtyři místnosti, protože se vám pořád nedaří jeden pitomý skok z cihly na cihlu, chce jak šikovnost, tak obrovskou disciplínu, abyste hnedka nerozkopali svoje drahocenné herní zařízení.

Postupem po dalších levelech vás čekají další zajímavosti. Za prvé průběžně nacházíte velké lahvičky, které vám doplní životy a zvednout je o jeden navíc. Setkáte se také se zajímavými osobnostmi – tlustým turkem, turkem, který se ani nehne, dokud nezaútočíte vy, kostlivcem, kterého nelze plně zabít, ale musíte ho dostrkat do propasti, myškou, kterou vám pošle princezna na pomoc a vlastním duchem. Ten se od vás někde ve třetině hry oddělí, občas se s ním letmo setkáte a před koncem hry s ním dokonce bojujete…ale nesmíte ho zabít.

A pak už jen vezír sám…

Princ z Persie se dá hrát pořád. Ta hra je mechanismy tak jednoduchá, že ji sice znáte nazpaměť, ale vždycky si ji dáte rád znova jako dobrou partičku pokeru. Kromě toho nikdy není od věci zjisti, jestli náhodou nepatříte do staršího železa a jestli vám koordinace prstů na klávesnici (žádná myš) jde tak, jako kdysi.

Existuji samozřejmě cheaty. Stojí za vyzkoušení a některé jsou docela zajímavé. Například dohrát hru bez použití doplnění životů a zabíjení na dálku, ale s obrazem vzhůru nohama, jo to už chce trochu cviku.

Kdo nehrál a nedohrál Prince, jako by tak trochu nehrál a nedohrál vlastně vůbec nic….

Mimochodem jednotlivé levely obsahují některé skryté zákonitosti i prostory. V kombinaci s prohlížením místností na dálku se lze na poměrně dost místech přesouvat z místa na místo vkročením do zdi. Pokud se takto objevíte v místnosti, ve které je protivník, zmizí.

Na druhou stranu je skrze tyto experimenty velmi jednoduché zemřít, propadnout se pryč z levelu nebo se dostat do prostoru, kde není nic a vy jen padáte, padáte a padáte.

Podruhé, barevněji, stejně kvalitně

Nakonec se nelze nezmínit o pokračování s podtitulem Shadow and Flame. Mimochodem, všimněte si, jak se některé názvy nebo kombinace názvů objevují skoro všude – ve hrách, seriálech i filmech. Takový stín a plamen objevili dle Sarumanových slov i trpaslíci v Morii, protože kopali moc hluboko. Stejně tak kouř a zrcadla, linky v písku, zrádce mezi námi nebo uvnitř a další. Jo a samozřejmě ještě obrovské množství názvů se začátkem, koncem, začátkem konce nebo koncem začátku, případně pozicí někde mezi nimi.

Ale zpět do Persie. Dvojka přinesla barvitější úvod, oblečenějšího prince a mnoho nového. Projdete jeskyněmi, ztracenými městy a paláci a hlavně se konečně budete celkem často pohybovat na relativně čerstvém vzduchu, což je jen dobře.

Takže ostrým mečům a spoustě anonymních ozbrojenců ještě jednou zdar.