Tradičně založený rytíř svěří svému synovi úkol dědený v rodině po generace. Ale je ten úkol opravdu správný?

Zjisti víc

 

 

Válkotvůrci

Před časem jsem pojal úmysl seznámit se trochu více s tvorbou Leoše Kyši ve více směrech, respektive hlavně s tím, co předcházelo fenoménu Františka Kotlety. Krátký průzkum na Databázi knih odhalil, že Kyša má na kontě 32 povídek, z nichž je 17 obsaženo ve sborníku Válkotvůrci. Takže jak to dopadlo?

Krátké podprůměrné náboje

Už skutečnost, že 17 „povídek“ se vešlo do ebooku o nějakých 129ti stránkách je trochu varovným signálem. Ze 17ti textů jsou delší jen dva poslední –  Přepadení Penzionu a Válkotvůrci. Většinu sborníku tak tvoří texty na cca 3 stránky nevybočující vlastně ničím z šedé zóny. Obdobné náměty najdete snad v každém dalším sborníku a lépe provedené díky rozsahu a jazyku. Na to texty doplácí nejvíc.

Za prvé jsou těžce popisné s minimem přímé řeči. Kvůli tomu nedokáží vyvolat výraznější zaujetí a u většiny závěrů si čtenář řekne „hmm…aha…no dobrý“, protože končí míle předtím, než zapustí kořínky. Z toho plyne druhý problém – většina textů připomíná spíše náčrtek pro budoucí rozpracování, jen nezapsaný v bodech, ale jako kontinuální text.

Jediné dva kousky – Tvůrci kruhů a Velký test – vybočují díky humornému ladění a díky tomu živějšímu jazyku. Pak Kyša sklouzne zase do mudrosloví, zaujetí je pryč a texty sklouzávají po čtenáři stylem kompilací nehod na Youtube – za hodinu si na to nevzpomenete.

Trochu slušnější závěr

Přepadení Penzionu je návratem k jednomu z předchozích textů o planetě určené primárně pro důchodce. Je to vlastně normální kulhánkovina o tom, jak je tato planeta přepadena a skupinka vysloužilých exvojáků si to jde s vetřelci rozdat. Problém je, že díky scifi rekvizitám tak nějak mizí ono důchodcovství těchto mstitelů. Ti si v klidu běhají po střechách a proskakují okny. Komentáře na francouzské berle nebo pomočování se tak vlastně týkají jen zbytku obyvatel planety, nikoli postav samotných.

Válkotvůrci jsou dle slov autora „jeho nejlepší povídka“ a je to vlastně jediný opravdu slušný kus celého sborníku. Pravda, jeho závěr je trochu fádní, ale obsahuje nějaké to poselství o lidstvu a jeho chování plus výborné zpracování prostředí.

Nefunkční formát

Původní ebook Válkotvůrců má na svědomí Freetime publishing a trochu by mě zajímalo, které vemeno ho vytvářelo. Texty včetně předmluv a odkazů na audioverzi v archivu rozhlasu jsou naskládány těsně za sebou bez jakéhokoli rozdělování. Takže se vám klidně stane, že řádek pod koncem povídky začíná nový kus a na konci stránky je jen jeho nadpis. Zkrátka formátovací prasárna, která obsahový výsledný průměr strhává jako Balrog Gandalfa z můstku v Morii kamsi do WTF vodstev.

Překabátění

Po Poutníku z Mohameda jsou Válkotvůrci druhý případ, který potkalo překabátění – tedy se změnou obálky se změnilo i jméno. Vzhledem k tomu, že nejde o vstup do nových žánrů či jakoukoli jinou okolnost, kdy Kyša sám na besedách změnu jména doporučoval, mi to přijde spíš trapné a vynucené skutečnosti, že o svazek v původní podobě by zřejmě nikdo moc nezavadil. Nota bene v momentě, kdy jediná změna je přidání jednoho textu. No co, recyklovat se nejspíš musí…třeba pak jedinou připomínkou, že kdysi psal i nějaký Kyša bude Společenstvo pevnosti a třetí díl antologie Ježíšku, já chci plamenomet…