Co všechno čeká Drawka nra Tar-Enor během první návštěvy Soranu?

Zjisti víc

 

 

Jméno větru

Hmm….ne, na popud okolí jsem tomu dal ještě jednu šanci, ale odkládám na stránce 173 ad acta. Ta kniha je sice hezky napsaná a má některý zajímavý vlastnosti, ale pro mě selhává z několika čistě konstrukčních důvodů. Může obsahovat spoilery (jestli v knize nějaké jsou).

Svět možná zajímavý, ale naprosto nepostihnutý: u fantastiky mám rád vlastní universa či světy a rád čtu o tom, jak se autor s čím vypořádal, jak změnil parametry reality a jak si s ní hraje. Tady nejsem naprosto schopen odvodit, jestli jde o vlastní svět nebo nějakou variantu Evropy. Cítím sice za příběhem nějakou vlastní tvorbu díky kalendáři, měnovým jednotkám a dalším detailům, ale ty jsou natolik roztříštěné a nerozvinuté, že pouze matou. Kolo času vrhalo čtenáře do děje stejně bez vysvětlování, ale mělo vzadu slovník, kde se pojmy a vztahy daly hnedka najít.

Motiv údajné legendy, která pomocí kronikáře uvádí svůj příběh na pravou míru je hodně povedená zápletka. Nebo by byla, kdybychom byli obeznámeni s tím, co si o něm kdo říká a verze, kterou je potřeba napravit, byla vůbec přítomna. Tedy kdyby první díl byl tak pátý nebo osmý. Takhle “příběh” od počátku spoileruje sám sebe (formulace z jiného DK komentáře). Například u Harryho Pottera tento princip fungoval – v momentě, kdy líčil svoji verzi návratu Voldemorta a stál tak proti oficiální vládní verzi.

Kvothe coby protagonista je tady naživu a víme tudíž, že ze všeho vyvázl a všechno překonal. Jako čtenář tudíž nemám o něj jako postavu strach a o jeho činy zájem. Chybí tu cokoli, u čeho bych si řekl: “Jo tak takhle to bylo, hustý”.
Něco z toho by se dalo skousnout v momentě, kdy by autor nabízel zajímavější šablonu vzpomínek než “dítě herců se dostalo mezi žebráky, dostalo párkrát na budku a pak se asi někde chytlo”. Při studiu u Bena bylo aspoň rozebráno JAK věci fungují, což bylo zajímavé. Pak už přecházíme jen ke slovníkovému výčtu “naučil jsem se tohle a tohle. Tečka.”