Cizinec: „Midas Mulligan?“
Midas: „Kdo se ptá?“
Cizinec: „Někdo, kdo ví, jaké je to pracovat sám pro sebe.“
Jak dopadla filmová adaptace eposu Ayn Randové?
Vzhledem k rostoucí oblibě románů Ayn Randové se není čemu divit, že se její více jak 1000 stránkový epos dočkal filmového zpracování. Bohužel ho potkalo mnoho neduhů a problémů, které z něj dělají přinejlepším milé vizuální doplnění pro lidi dobře obeznámené s předlohou. Důvodů je několik.
Trilogie z nesourodých částí
Osobně jsem fanouškem jak knih Ayn Rand, tak její filosofie, takže na filmové zpracování jsem se docela těšil. Byl jsem hlavně zvědav na některé dialogy, monology a situace.
Tvůrcům budiž požehnáno, že klíčové momenty knihy ve filmu opravdu jsou. Konverzace i monology sice prošly masivním proškrtáním, ale jejich jádro zůstalo víceméně zachováno, takže člověk jen byť jen trochu znalý předlohy porozumí, co a jak chtějí herci sdělit a proč dělají a říkají, co dělají a říkají. Pravdou je, že ačkoli možná mimoděk, se hercům podařilo vpravit do „Atlase“ i trochu více vtipu, než je v předloze a to je rozhodně plus.
První problém se zjeví v momentě, kdy si člověk pustí druhou část s podtitulem „The Strike“. Díky naprostému přeobsazení mu bude chvíli trvat, než pochopí, kdo je kdo a než se novému rozestavení přizpůsobí. Co filmový díl, to naprosto jiné herecké obsazení. Tváří, věkem a někdy i typem. Mate to a nejvíce je to cítit ve třetím snímku.
Pokud jste nečetli, nemáte šanci
Předchozí problém společně s těžkým osekáním vytváří nevýhodu asi klíčovou. Pokud by se měl divák skrze tuto filmovou trilogii s příběhem Atlasovy vzpoury seznámit, pravděpodobně nebude naprosto vědět, která bije. Pochopí, že postavy nějakým způsobem něčemu odporují, ale pokud nečetl aspoň Zdroj, unikne mu většina myšlenkového pozadí a dost dobře nemusí vědět, kdo představuje padoucha a kdo hrdinu. Respektive kdo jedná v čím zájmu či v zájmu jakého způsobu myšlení o světě. Hrdinové se mu tak mohou velmi jednoduše stát partou rebelů bez příčiny, kteří se prostě jednoho dne rozhodli, že na okolní svět kašlou, aniž by jim výrazněji ublížil nebo cokoli provedli.
Pokud ji znáte, budete se asi dobře bavit
Pokud naopak znáte jednu či více knih autorky, ještě si je mlhavě pamatujete a překousnete ono mezidílové zmatení, kdy se budete muset pokaždé seznámit s novou tváří, může vás Atlasovska trilogie i docela bavit.
Určitě si aspoň užijete některé interakce a situace, které se opravdu povedly, minimálně testování Reardenova kovu, několik večírkových monologů a Midasovo údolí. Pro fanoušky díla zakladatelky objektivismu jde o spíše odpočinkový, ale celkem příjemný snímek na jeden či více večerů.
Ostatní si z něj odnesou asi spíše zmatky a mohou kroutit hlavou, kdo na té filosofii co vidí. I když s vládními kroky posledních let asi už ne tolik.