Existuje univerzální rada, jak se naučit dobře psát?

• Koluje bonmot o tom, že dobré psaní má tři základní pravidla, jenže nikdo neví, jaká to jsou. Lze ale poradit následující:
• čtěte co nejvíc a mějte široký záběr, nezůstávejte jen u jednoho tématu nebo autora
• čtěte i odbornou a populárně naučnou literaturu – porozumíte tak více světu a jeho zákonitostem a hlavně nikdy nevíte, u jakého poznatku vás napadne výborný příběh
• pište denně – je jedno, jak bude text kvalitní nebo mizerný, ale udělejte si z psaní denní návyk. Všechno se dá vybrousit, ale musí být co
• poslouchejte kontruktivní a zdůvodněnou kritiku, i když bude nepříjemná. Jen upozornění na chyby vás může někam posunout. Vyhněte se čistým pochlebovačům

Co je to normostrana? (NS)

Normostrana (dále jen NS) je univerzální měrná jednotka délky textu, standardizovaná stránka o určitém počtu znaků. Má původ v dobách psacích strojů, kdy existoval standard formátování textu na 30 řádků a 60 znaků na řádek. V dnešní době znamená jedna normostrana 1800 znaků včetně mezer. Jako měrná jednotka textu se používá proto, že je naprosto lhostejné, jaké používáte řádkování, velikost písma, zarovnání stránky nebo font. Počet normostran kteréhokoli textu získáte zkrátka tak, že jeho celkový rozsah včetně mezer vydělíte 1800. Počet znaků vám na jedno kliknutí sdělí snad každý textový editor.

Komu mám dávat číst své texty?

Existuje jedno kruté, ale velmi přínosné pravidlo – ohlasy od rodiny a přátel se nepočítají, jednoduše proto, že tito lidé hodnotí text velmi zřídka skutečně objektivně. Vaší mamince nebo bráchovi se vaše příběhy líbit můžou, ale nakladateli nebo porotci literární soutěže je to jedno a pokud tím budete někde argumentovat, spíše si uškodíte. Pro více info viz zde.

Co je to betačtenář?

Beta čtenář je osoba, která si přečte text a upozorní na kiksy, chyby, nesrozumitelné části apod., stejně jako ocení vtipy nebo dobré pasáže. Ideálně někdo, která má něco načteno (hlavně konkrétní žánr) a řekne upřímně, co si myslí. Musí mít dobré oko, u čtení přemýšlet a čím prořizlejší pusa, tím lépe.
Ohlas „Je to super.“ “ nebo „Je to sračka“ bez vysvětlení proč, je ohlas na hovno.
Od tohoto termínu pak pochází slang někomu něco „zbetovat“

Je můj text dost dobrý?

Nešťastně formulovaná otázka. V první řadě je problém ono „dost dobré“. To je hrozně vágní definice na to, aby se k tomu mohl člověk nějak vztáhnout. Dost dobré na co? Na vystavení na osobním webu? Na finále CKČ (Cena Karla Čapka)? Na vydání u Tritonu? Dost dobré ve srovnání s autorem XY?

Takže trochu změníme otázku, ano? Funguje ten příběh v tom smyslu, že vypráví příběh, který chcete jako autor sdělit, a dává smysl? Funguje v něm logika, dá se pochopit chování postav a posoudá se děj? Pokud je odpověď na všechny otázky ano, pak je ten text „dost dobrý“, protože plní funkci, kterou plnit má.

Nabízení rukopisu

Pro začátek budu citovat majitele Tritonu: „Za rok k nám přijde tak 3000 rukopisů (vychází na cca 8 denně). Z toho jsem vydal asi 20.„
Doporučuju udělat si nějakým způsobem jméno předtím, než budete nabízet rukopis – o něčem blogovat, umístit se v soutěži, mít třeba někde přednášku, prostě upozornit na svou existenci. Problém totiž je, že jako anonymní autor máte stejnou pozici, jako kdybyste právě vylezli ze školy a hlásil se někam bez jakékoli praxe. Prostě vezmou kohokoli zkušenějšího.
Jakmile na sebe totiž nějak systematicky upozorníte a to opakovaně, pravděpodobně si toho někdo někde nějak všimne. Následně je možný, že se s nakladatelem setkáte, ani nevíte jak. Třeba ve fantastice plní tuhle úlohu cony, kde se běžně u kafe sejde autor, nakladatel, editor, fanoušek a cosplayer.
Jakmile se vám tohle nějakým způsobem podaří, máte mnohem větší šanci projít tím prvním sítem – vašemumailu bude věnováno několik minut místo několika vteřin. S trochou kliky poznáte to, že jste v dobrý pozici tak, že budete cílový osobě psát ještě na FB, že má rukopis v mailu;-)
Je rozdíl mezi mailem, kde někdo neznámý nabízí prvotinu a mezi mailem, který odkazuje na tři povídky v časopise a nakladatel si vzpomene, že byl na jeho přednášce a že to byla fakt sranda a pak šli na pivo.

Gramatika, stylistika…úprava

Často se setkávám s přesvědčením, že jazyková stránka nebo formátování jsou podružné, protože „jde přece o příběh“. Přátelé, jde o spojené nádoby a jedno doplňuje druhé. Čtenář vnímá i technickou stránku věci a pokud redaktor najde v prvním odstavci vašeho „úžasného revolučního“ fantasy příběhu tři překlepy, soubor zavírá a maže, protože má tunu důležitější práce. Bude se vám to zdát nefér, ale je to zkrátka tak.

Odstavce, písmo či odsazení jsou stejný případ. Pište si svoje věci klidně na pergamen brkem nebo v jakémkoli fontu a barevné variantě, která vám vyhovuje. Ale pokud něco posíláte do nakladatelství nebo do soutěže, je zajeté z více důvodů následující formátování textu:

Font: Times New Roman

Velikost: 12 bodů

Řádkování: 1,5

Zarovnání textu do bloku (takže z pravé strany vám nečumí různě dlouhé řádky jako tyčky od plotu)

Odsazení prvního řádku odstavce o 0,5 cm