Která ze dvou technologí dokáže přežít sama o sobě?

Zjisti víc

 

 

Cíle versus Systémy

Vsadím se, že máte v životě mnoho cílů. Já rozhodně ano. Je dobré je mít, ale pokud se na ně budete příliš soustředit, nejspíš reálně snížíte svou šanci na jejich dosažení. Dneska vám vysvětlím, proč k tomu dochází a pro je místo cílů lepší soustředit se na vytvoření systému.

Nejdříve se ale pojďme podívat na to, jaký je vlastně mezi cílem a systémem rozdíl.

Cíle kontra Systémy

Cíle jsou jednorázové události. Dosáhnete jich a jste hotoví.

Systémy jsou to, co vás k cíli dostane. Jde o proces, který pravidelně následujete a který vás vede konkrétním směrem k vašemu cíli.

Řečeno jednodušeji – cíl je místo, zatímco systém je cesta k němu. Například zhubnout 20 kilo je cíl. Zdravě se stravovat a pravidelně cvičit, to je systém.

Dostat ze zkoušky za 1 je cíl. Pravidelné studium a tvorba poznámek je systém.

Vydělat 1 milion je cíl. Najmout zaměstnance, vytvořit ten nejlepší produkt a marketovat ho, to je systém.

Jakmile máte zvládnutý dobrý systém, cíle už nejsou vlastně tolik potřeba. Tím neříkám, že jsou cíle zbytečné. Stále věřím tomu, že mít je je základní předpoklad, protože bez nich byste nevěděli, jaký systém budete vůbec potřebovat. Jakmile ale znáte svoje cíle, přílišné soustředění se na ně se stává kontraproduktivním.

Riziko průběžné chyby

Je to proto, že jakmile se ženete za konkrétním cílem, operujete ze stálého nastavení mysli na chybu.

Řekněme, že chcete zhubnout 30 kilo. Do téhle chvíle se vám podařilo zhubnout jen 10, takže selháváte ve svém očekávání. A i když zhubnete 20, stále se vám nedaří dosáhnout vašeho cíle. Tohle může způsobit vnitřní frustraci a vztek, protože stále nejste ve vytouženém stavu. A čím delší časový horizont tento cíl zabírá, tím delší dobu máte přesně tyhle pocity, což vás často vede k tomu se samotného cíle vzdát.

Není tedy překvapující, že lidé, kteří se hodně soustředí na proces, mají sklon být v delším horizontu lepší.

Hodně lidí také věří, že jakmile konkrétního cíle dosáhnou, přijde moment, který jim zcela změní život. Jenže co se reálně stane, když ho dosáhnete? Nejspíš o tom budete chvíli přemýšlet, záhy ale začnete pomýšlet na něco nového a ještě náročnějšího, tedy další cíl.

Cílová neuspokojivost

Pokud si například stanovíte mít na účtu 100 000 a dosáhnete toho, cítíte se skvěle. Za chvíli si ale řeknete No, že by se mi ten život nějak zásadně změnil, to říct nemůžu. To protože to není moc odlišné od toho mít 90 000. A krátce po překonání 100 000 chcete mít 200 000. Pak 300 000 a takhle to bude pokračovat.

Kdykoli cíle dosáhnete, cítíte se dobře. Ovšem toto nadšení trvá jen velmi krátce a chcete tohle nadšení z úspěchu cítit znova, takže se zaměříte na větší cíl. Myslíte si přitom, že tenhle nový cíl vás konečně trvale naplní, jenže nakonec k něčemu takovému nikdy nedojde.

Takže pokud kompletně zapomenete na cíle a budete se místo toho soustředit na systém, budete i tak dosahovat nějakých výsledků?

Očividně ano.

Pokud máte dobrý systém, který vydělává peníze, tak dosáhnete zisku 100 000 tak jako tak – ať už máte konkrétní cíl nebo ne.

Systém lze vytvořit na všechno

Teď se možná ptáte, jak si někdo může takový nebo jiný systém vlastně vytvořit. Protože každý jsme ve zcela jiných podmínkách, každý člověk potřebuje mít svůj vlastní jedinečný systém. Existuje však tři základní kroky, které by měl provést úplně každý:

Zaprvé si potřebujete zvolit směr, kterým se chcete vydat.

Zadruhé potřebujete pomocí správných otázek zjistit, jakým způsobem se tam dostanete.

Zatřetí potřebujete experimentovat s odpověďmi a metodou zkoušení najít ten správný postup.

Příklad s Mikem

Tohle je Mike, který chce napsat vlastní knihu. Dobře, to je tedy směr, kterým se chce vydat.

Teď potřebuje zjistit, jak se k tomu dostane. Takže se zeptá sám sebe – jak někdo napíše knihu?

Nevyhnutelně dojde k jednoduché odpovědi, že dotyčný píše každý den. To bude tedy Mikův nový systém – psaní.

Mike tedy zkusí tento nový systém implementovat do svého běžného provozu, ale během jednoho týdne se setká s několika problémy.

Někdy nemá ani motivaci ani inspiraci na to, aby něco napsal. Jindy na to vůbec nemá sílu, protože je příliš unavený ze své normální práce.

Co Mike udělá? Položí si sám sobě další otázky a s odpověďmi experimentuje.

Postupné řešení problémů

Aby vyřešil problém s energií, rozhodne se Mike psát v různé denní časy. Dosud psal vždycky odpoledne po práci, ale ukázalo se, že ráno mu to jde mnohem lépe. Dovolilo mu to mít denní psaní hotové ještě předtím, než byl z práce unavený. Mike nevěděl, jak sám vyřešit svůj problém s motivací, takže si zkusil najít něco na webu.

Zjistil, že by měl mít prostor, kde nebude dělat nic jiného, než psát. Tohle vytvoří podvědomé spojení mezi prostorem a činností a začít s činností je mnohem snadnější. Zkusil to tedy vyzkoušet v praxi. Nicméně i když rada samotná byla nápomocná, stále s motivací bojoval. Takže opět zapátral a našel pravidlo 2 minut, kterážto technika mu fungovala.

Kdykoli neměl žádnou motivaci, jednoduše si sedl ke svému psacímu stolku a použil 2 minuty, aby se rozjel. A tímto způsobem se Mikův systém pomalu začal vyvíjet a postupně se stával lepším a lepším.

Dobrý systém zpracuje cokoli

I když jeho cílem bylo napsat knihu, nezatěžoval se tím a místo toho se soustředil na následování systému. Přitom věděl, že když se na něj bude soustředit, tak se do cíle nakonec dostane. Jen bez pocitů neustálé frustrace.

Takže místo toho, aby se zatěžoval Oh, musím napsat knihu“, se soustředil na svůj denní cíl, což zahrnovalo psát každý den v 7 ráno v prostoru tomu vyhrazeném minimálně po dobu 2 minut. Pokud tohle Mike dokázal, tak úspěšně následoval svůj denní systém. Jednou týdne navíc revidoval svůj vlastní pokrok, případně neúspěchy, pokud se objevily.

Co fungovalo, to v systému nechal. Co nefungovalo, jednoduše eliminoval a pátral po novém řešení. Čím náročnějším problémům čelil, tím lepším se jeho systém stával, protože neustále vylepšoval celou strukturu. A byl mu šitý na míru, protože to, co funguje někomu, nemusí fungovat komukoli dalšímu.

Nakonec vytvořil systém, který mu dovolil dostat se do původního cíle.

Stejně jak Mike můžete vytvořit váš vlastní systém a to prakticky pro cokoli. Nastavte si cíl, položte si otázky, jak se k němu dostat, použijte odpovědi a přizpůsobte je dle potřeby.

Zdroj: BetterThanYesterday

Upozornění: Veškeré návody, tipy a rady ohledně psaní je na místě brát právě jako rady a tipy, nikoli neotřesitelnou pravdu vytesanou do kamene. Je možné je porušovat a mnoho úspěšných autorů to dělá. Prvním krokem k funkčnímu porušení pravidla je však jeho dobrá znalost aneb Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit;-)

Související články

Diane Callahan: Můžete být autory, když nečtete?

Diane Callahan: Můžete být autory, když nečtete?

William Faulkner jednou poradil: „Čtěte, čtěte, čtěte. Čtěte všechno – odpad, klasiku, dobré i mizerné a dívejte se, jak to dělají. Stejně jako tesař, který pracuje jako učedník a studuje u mistra. Čtěte, prostě se to do vás dostane. Pak pište.“ Takže můžete být...

Diane Callahan: Anatomie scény

Diane Callahan: Anatomie scény

Scény jsou stavebními bloky příběhů. Každá scéna v novele přispívá nějakým způsobem k příběhu, ať už skrze charakterizaci, atmosféru, nebo pokrok zápletky. Při průzkumu anatomie scény začneme kostrou celku, pak se ponoříme do základních orgánů, a skončíme kůží –...

Líbí se ti článek? Lajkni / sleduj / sdílej, ať ti nic neuteče.

Jestli ti dokonce nějak pomohl v psaní nebo tě přivedl na nějaké další myšlenky, zvaž podporu webu.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *